Oldřich Nový okouzloval diváky hlavně svou noblesou a šarmem. Kromě již zmíněného Kristiána zazářil také například ve filmech Eva tropí hlouposti či Dívka v modrém. Celých 16 let strávil v angažmá brněnského Národního (Zemského) divadla. Jako režisér uvedl úplně nový typ představení, a to muzikál. Smutným paradoxem je, že v době jeho největší slávy, přišlo obsazení Československa nacisty. V roce 1939 ho okupace zasáhla stejně, jako ostatní československé umělce a občany. Do pracovních a koncentračních táborů byla deportována většina lidí židovského původu. To se netýkalo Oldřicha Nového, avšak jeho milovaná manželka, Alice Wienerová, byla Židovka. Slavný herec se s ní odmítl nechat rozvést, čímž jí zachránil život. Nakonec ale do koncentračních táborů museli oba dva. Statečným hercovým chováním se transport alespoň oddálil. Ke konci roku 1944 putovala Alice do Terezína. Oldřich byl začátkem následujícího roku, během příšerné zimy, odvezen v dobytčáku do koncentračního tábora Osterode v Sasku. Místo budování úspěšné kariéry si zachoval svůj morální kredit a dokázal své ženě nezlomnou podporu a lásku.

Své noblesní chování neztratil ani v koncentračním táboře. Jeho spoluvězeň, malíř Ondřej Sekora, popisoval, jak Nový ostatní povzbuzoval, přehrával slavné scény ze svých filmů, vyprávěl vtipy a zpíval. A nikdy si nestěžoval.

Sám herec o svých zkušenostech z lágru nikdy nemluvil. Jak tato jeho životní etapa probíhala, se veřejnost dozvěděla až od jeho dcery. Z tábora se mu podařilo utéct do Prahy. Přátelé ho ukryli v nemocnici Na Bulovce, kde mu lékaři zavázali celý obličej obvazy, aby ho nikdo nepoznal. Kvůli utajení nesměl ani mluvit. Díky tomu přežil konec války a následně se znovu shledal se svou ženou. Ta měla štěstí, že pobyt v koncentračním táboře Terezín přežila, její rodina však nikoliv. Se ztrátou svých blízkých se nedokázala vyrovnat, což bylo zřejmě důvodem, proč u ní v pozdějším věku vypukla schizofrenie.

Oldřich Nový na divadlo ani po válce nezanevřel. V květnu 1945 obnovilo v Praze činnost Nové divadlo, kde působil. O rok později bylo provozováno zaměstnaneckým družstvem (Družstvo zaměstnanců a návštěvníků), jehož předsedou se herec stal. Po únorovém převratu v roce 1948 z divadla odešel.

Tím však jeho herecká kariéra neskončila. V roce 1949 si zahrál ve filmu Pytlákova schovanka, jehož ocenění přišlo až mnohem později. Do roku 1988 tento snímek viděly čtyři miliony diváků.

Statečný Oldřich Nový opustil tento svět v roce 1983. Jeho životním krédem, které po sobě zanechal, bylo: “Smích je kořením života, a dokud se člověk dovede smát, je živ. Až se začnou všichni lidé na sebe usmívat a přestanou si kopat jámy, pak bude na světě blaze.“