Rodiče Olgy Hepnarové byli zvláštní. Antonín pracoval jako bankovní úředník a své děti neměl moc rád. Nenacházel pro ně příliš milých slov a někdy je za nevhodné chování potrestal. Matka Anna dělala zubařku a komunikace nepatřila k jejím silným stránkám; byla uzavřená před společností i vlastní rodinou. Výchova a rodinné vazby jsou klíčové pro náš vývoj, ale co když to doma nikdy nefungovalo? Olga nebyla zázračné ani problémové dítě, neupozorňovala na sebe, přesto na ní bylo také něco zvláštního.
Sociopatka bez rysů sociopata
Do školy se z důvodu špatné socializace se spolužáky rozhodla nechodit. V dospívání trpěla depresí a koncem puberty i sexuálním zmatením. Chodila s muži a ženami, ale nedokázala určit, co vlastně je. Později Olga tvrdila, že už se outsiderem cítila i bez nálepky lesby. Nikdo jí nerozuměl, nikdo se s ní nechtěl přátelit, společnost jí ubližovala. Doslova.
Pár let před masovou vraždou bydlela v chatce v Olešku, kde se scházela mládež a konzumovala drogy a alkohol. Možná že právě to podtrhlo její už tak výrazné psychické pošramocení a udělalo z ní ženu, kterou zná dnes celá republika. Tři roky před incidentem zapálila rodinný statek, o nějž se kvůli penězům hádali její rodiče. Tady by obyčejný člověk řekl, že je Olga ukázkovým případem sociopata; bezemoční chování, chybějící soucit, neexistující schopnost empatie. Jenže Olga byla velice citlivá, i když, jak později řekla, svých činů nikdy nelitovala.
Rozloučení se vším, co kdy měla ráda
To málo, co vlastnila, jí bylo vším. Před rozhodnutím ukončit život co nejvíce lidí se rozloučila s každou maličkostí, k níž si utvořila citové pouto. Vrátila se do Olešku a rozloučila se s chatou a své zbožňované auto s lítostí shodila ze srázu. Pár osobních věcí si sbalila a vzala s sebou do nákladního automobilu, který se stal nástrojem smrti.
Je 10. července 1973. To ráno Olga úspěšně složí zkoušku pro řízení nákladního automobilu, který si vypůjčila. V poledne zasílá redakcím Svobodné slovo a Mladý svět dva téměř totožné dopisy, v nichž popisuje důvody spáchaného činu. Ve 13.30 najíždí autem značky Praga RN do lidí, ze třiceti jich zabije osm. V autě zůstane. Na sedadle spolujezdce má tašku s oblečením a cigarety. Tiše vyčkává, až ji zatknou.
Soud
V červenci téhož roku se k soudu dostavili její otec a matka a sestra Eva. O Olze toho ale pověděli málo, jako by spolu vůbec nežili, jako by ji celý život ignorovali. Matka tvrdila, že Olga neměla žádné zdravotní problémy, zkušenosti s drogami nebo alkoholem. Byla to bezproblémová, ale uzavřená dívka. Atmosféru doma popsala jako velice klidnou. Olga doznáním o žhářství a vyprávěním o Olešku matčiny lži (či nevědomost) vyvrátila.
Do soudní síně se také dostaly oba dopisy zaslané do médií. ,,Jsem zničený člověk. Člověk zničený lidmi. Mám tedy na vybranou: zabít sebe, nebo zabít druhé. A rozhoduji se takto: OPLATÍM SVÝM NENÁVISTNÍKŮM. Kdybych odešla jako neznámý sebevrah, bylo by to pro vás příliš laciné… Já, Olga Hepnarová, oběť vaší bestiality, odsuzuji vás k trestu smrti přejetím a prohlašuji, že za můj život je x lidí málo. Acta non verba," popisuje Olga důvod spáchání masové vraždy.
Plánů jak zavraždit co nejvíce lidí měla víc
Obhajoba postavila její případ na počínající schizofrenii, psychické problémy však obžalovaná razantně smetla ze stolu. Byla hrdá na to, co provedla, a mrzelo ji, že obětí nebylo víc a že na onom chodníku nebyli i její rodiče. Plán najet autem do lidí byl pouze jedním z mnoha. Původně plánovala vykolejit rychlík nebo nastražit bombu. Také se učila střílet, protože jí napadlo pálit do lidí na Václavském náměstí. Sehnat zbraň bylo těžké, a proto se nakonec rozhodla pro auto.
Poslední popravená žena
Olga Hepnarová byla v dubnu 1974 shledána vinnou za několikanásobnou vraždu a odsouzena k trestu smrti. Obhajoba se odvolala a soud čin překvalifikoval jako obecné ohrožení, verdikt zůstal stejný. Dne 12. 3. 1975 byla Olga Hepnarová v pankrácké věznici popravena oběšením. Je poslední ženou, která byla popravena na území Československa.