Stovky let s magnetem
„Magnet“ již tisíciletí přitahuje pozornost badatelů i filozofů a vlastnosti síly magnetického pole nejsou ani dnes zcela osvětleny. Dle starověké legendy záhadnou „přitažlivost“ neznámé horniny poznal řecký pasáček ovcí jménem Magnes. Kdysi v řecké Magnésii (dnes Turecko) zavedl své stádo ovcí na pastviny k hoře Ida. Šlápl na černý kámen, který k sobě přitáhnul kovový hrot jeho hole a cvočky v jeho botách. Kouzelný kámen – přirozeně zmagnetizovaný minerál – Řekové nazvali magnetit (magnetovec). Jméno putovalo z řečtiny do latiny a z latiny do jiných jazyků a dnes ho známe jako magnet. Která kultura skutečně jako první objevila jeho vlastnosti zůstává otevřenou vědeckou debatou. Nicméně tato hornina byla využita pro první kompasy v Číně před 2 000 lety. Jak se však nyní ukázalo, magnetickou sílu znaly starověké kultury dávno před prvním kompasem.
Kouzelný kámen Řekové nazvali magnetit
Magnetismus a Olmékové
V archeologickém nalezišti San Lorenzo na jihovýchodě mexického státu Veracruz vykopali archeologové předměty ze železné rudy, které naznačují, že magnetismus znali už Olmékové. Jedním z nejzajímavějších nálezů je 3,5 centimetrů dlouhý úlomek leštěného magnetického plochého prutu z doby 1400-1000 let př. n. l. Předpokládá se, že mohl být součástí magnetického kompasu. Má viditelnou drážku, která mohla sloužit k zaměřování. Je tak o tisíc let starší než první čínské kompasy.
Odborníci, kteří zkoumají kulturu Olméků dále objevili silný magnetismus na povrchu velké skupiny soch „cabezones“ známých jako hlavy a „barrigones“ – břicha. Myšlenku, že starověcí lidé ve středním Mexiku využívali magnetismus vyslovil už v roce 1997 mezinárodně uznávaný geolog a autor mnoha článků a publikací V. H. Malmström. Tento poznatek přitahoval pozornost badatelů dlouhá léta, ale předchozí výzkumy byly poněkud omezené. Až nové přesnější a dokonalejší přístroje, které použil americký tým vědců z univerzit v Harvardu a Yale a z Massachusettského technologického institutu znalosti Olméků potvrzují. Své úžasné výsledky, která zároveň mění historii, popsali vědci v časopise Journal of Archaeological Science.
Magnetismus soch
Američtí vědci zkoumali magnetické vlastnosti jedenácti soch. Čela, tváře a břicha vykazují magnetické anomálie. Dospěli k názoru, že nejde o náhodu, ale že je starověcí sochaři zakomponovali záměrně, aby využili vlastnosti magnetismu. Analýzou totiž vědci zjistili, že magnetismus na kameni, ze které jsou sochy vytesány, s největší pravděpodobností „způsobil elektrický výboj po zásahu bleskem do skály“, tedy dřív, než kámen starověcí řemeslníci použili.
Kromě toho je téměř jisté, že Olmékové měli metody a nástroje, jak „anomálie magnetického pole“ také zjistit. Svou studii vědci uzavřeli s tím, že tyto nálezy jednoznačně poskytují „… pádný důkaz, že již ve 2. polovině 1. tisíciletí př. n. l existovala v Americe znalost magnetismu.“
Olmékové po sobě zanechali obří hlavy vytesané z jednoho kusu kamene
Olmékové
Kultura Olméků se v mexické oblasti Veracruz objevila kolem roku 1200 př. n. l. Její pád způsobil rozvoj mayských měst v této oblasti. Roku 400 př. n. l. opustili Olmékové svá hlavní střediska, což znamenalo jejich zánik. Kromě jiných cenných památek po sobě zanechali 17 obřích hlav vytesaných z jednoho kusu sopečného čediče, který na místo dopravili ze vzdáleného pohoří Los Tuxtlas. Každá hlava je jiná, má jiné detaily, avšak mají společný prvek – jakousi helmu. Účel soch není zcela objasněn.
Zdroje: curiosmos.com, smithsonianmag.com, apexmagnets.com
