Opakovací kuše: Strašlivý samopal středověku začala znovu vyrábět dnešní armáda

Moderní opakovací kuše.

Moderní opakovací kuše.

Foto: Nikoleta Vukovic / Shutterstock.com

Kuše byly velmi častými středověkými zbraněmi, které u nás používali rovněž husité. Ale tzv. opakovací kuše vznikly v Číně a jejich názvy byly také bpinyin: Lián Nŭ, či Zhuge a Chu-ko-nu. Jednalo se o kuši vynalezenou v období válčících států. Ačkoli se opakovací kuše používala po většinu čínské historie až do konce dynastie Čching, byla obecně považována za nevojenskou zbraň vhodnou pro ženy, na obranu domácností před lupiči anebo pro lov.

Kuše se v historii objevují údajně poprvé již v Číně, později v antickém Řecku a také ve starověkém Římě. Používala se po mnoho století a tradiční opakovací kuše pak byla dokonce rehabilitována a zcela upravena, takže se používá v některých zemích i v moderní armádě.

Na unikátní prototyp opakovací kuše vyvinuté u nás se podívejte v tomto amatérském, ale zajímavém videu:

Zdroj: Youtube

Použití kuše v bitvě. Čínská ilustrace.Použití kuše v bitvě. Čínská ilustrace.Zdroj: ANonym / Creative Commons, CC BY 1.0, https://creativecommons.org/licenses/by/1.0/

Slabá zbraň musela mít otrávené střely

Opakovací kuše v sobě spojovala napínání luku, kladení šroubu a střelbu v jednom pohybu, což umožňovalo mnohem vyšší rychlost střelby než u běžné kuše. Lučiště bývalo v minulosti nejčastěji vyrobené ze dřeva, oceli či kosti a bylo samozřejmě upevněné na dřevěné pažbě. Tradiční materiál na tětivy byl buď živočišného (kůže, šlachy) nebo rostlinného původu (konopí, len, hedvábí). Lučiště může být napínáno u méně výkonných zbraní pouze svalovou silou střelce. U výkonnějších zbraní pomocí různých heverů či napínáků.

Pinterest

Čínská kuše Zhuge Nu byla malá šikovná zbraň, kterou mohli k obraně využít i slabší, konkrétně konfuciánští učenci nebo palácové ženy… Nevýhodou zbraně je její velmi omezený dostřel. Kuše střílela slabě, proto bylo většinou nutné šípy napustit jedem. Pokud byly otrávené, bylo možné s nimi vystřelit na koně nebo člověka. Pokud jste měli štěstí a tzv. tygří jed se dostal do krve, nepřítel velmi rychle zemřel.

Kuše coby vojenská i nevojenská zbraň

Nejstarší archeologické doklady opakovací kuše se nacházejí ve státě Chu, ale používá se u ní pistolová rukojeť, která se liší od pozdější a známější konstrukce z doby dynastie Ming. Podle čínských pramenů opakovací kuši vynalezl v období Válčících států jistý pan Qin ze státu Chu, přestože se její vynález často připisuje Zhuge Liangovi, ale ten s ním ve skutečnosti neměl nic společného. Na rozdíl od opakovacích kuší pozdějších období používá starověká dvouranná opakovací kuše již zmíněnou pistolovou rukojeť a zadní natahovací mechanismus pro odjištění. Naopak Mingská opakovací kuše pak používá již odjišťovací mechanismus, který vyžaduje, aby její uživatel zatlačil zadní páku nahoru a dolů tam a zpět. Používaly se na lodích.

Čínská opakovací kuše.Čínská opakovací kuše.Zdroj: By Gary Todd from Xinzheng / Creative Commons, CC0https://creativecommons.org/share-your-work/public 

Kuše prošla vývojem

Základní konstrukce opakovací kuše se od jejího vynálezu příliš nezměnila, což z ní činí jednu z nejdéle používaných mechanických zbraní. Šípy z jednoho zásobníku se vystřelují a nabíjejí pouhým zatlačením a vytažením páky dopředu a dozadu.

Existují doklady o tom, že v roce 180 n. l. používal Jang Süan typ opakovací kuše poháněné pohybem kol.

V Evropě ve středověku byly kuše velmi používané, ale na rozdíl od luku byl výcvik střelce z kuše relativně krátký a jednoduchý. Například za stoleté války výcvik kušníka trval dva měsíce na rozdíl od lučištníka, který musel cvičit dva roky. Kuše byla v minulosti též označována jako samostříl či anglicky crossbow, nebo německy die Armbrust.

Pinterest

Kuše se používaly jako vojenská zbraň až do 16. a 17. století, kdy je postupně vytlačily palné zbraně. Samozřejmě že se kuše používala po celou dobu i jako lovecká zbraň a v 19. století byla dokonce velmi oblíbenou sportovní střelba z kuše.

V 17. století byla opakovací kuše oblíbená u lidí na jihovýchodě Číny, ale neměla dostatečnou sílu a nikoho nezranila. Funkce opakovací kuše uvedené v textu jsou především nevojenské: lov na tygra, na obranu proti lupičům obrana opevněných domů a používání plachými muži a ženami. Používání opakovací kuše je v Číně doloženo ještě v 19. století, v době bojů dynastie Čching proti Japoncům.

Do husitských táborů mířily celé rodiny.

Husitské ženy: Bojovnice ozbrojené meči a kameny bývaly drsnější než muži

Renesance kuše ve 20. století

Svou renesanci zažila opakovací kuše ve druhé polovině 20. století. Byla však výrazně předělána s ohledem na nové materiály, jako jsou hliník, dural a nejnovější materiál carbon.

Na to, jak se kuše používá dnes, se podívejte zde:

Zdroj: Youtube

Tím byla velmi výrazně zredukována její hmotnost a samozřejmě zejména zvýšena její účinnost.

Tětiva a lučiště jsou nejvíce namáhanou součástí každé kuše. U moderních kuší je tětiva, její nezbytná součást, nejčastěji tvořena svazkem dakronnových nebo kevlarových vláken, které zaručují vysokou odolnost a stálost fyzikálních vlastností.

 Dodnes je kuše užívána nejen jako sportovní zbraň, ale v některých zemích dokonce i jako lovecký nástroj. U nás je použití kuše i luku pro lov zakázáno.

 

Zdroje:

en.wikipedia.org/wiki/Repeating_crossbowwww.cold-steel.cz