Kuše se v historii objevují údajně poprvé již v Číně, později v antickém Řecku a také ve starověkém Římě. Používala se po mnoho století a tradiční opakovací kuše pak byla dokonce rehabilitována a zcela upravena, takže se používá v některých zemích i v moderní armádě.
Na unikátní prototyp opakovací kuše vyvinuté u nás se podívejte v tomto amatérském, ale zajímavém videu:
Slabá zbraň musela mít otrávené střely
Opakovací kuše v sobě spojovala napínání luku, kladení šroubu a střelbu v jednom pohybu, což umožňovalo mnohem vyšší rychlost střelby než u běžné kuše. Lučiště bývalo v minulosti nejčastěji vyrobené ze dřeva, oceli či kosti a bylo samozřejmě upevněné na dřevěné pažbě. Tradiční materiál na tětivy byl buď živočišného (kůže, šlachy) nebo rostlinného původu (konopí, len, hedvábí). Lučiště může být napínáno u méně výkonných zbraní pouze svalovou silou střelce. U výkonnějších zbraní pomocí různých heverů či napínáků.
Čínská kuše Zhuge Nu byla malá šikovná zbraň, kterou mohli k obraně využít i slabší, konkrétně konfuciánští učenci nebo palácové ženy... Nevýhodou zbraně je její velmi omezený dostřel. Kuše střílela slabě, proto bylo většinou nutné šípy napustit jedem. Pokud byly otrávené, bylo možné s nimi vystřelit na koně nebo člověka. Pokud jste měli štěstí a tzv. tygří jed se dostal do krve, nepřítel velmi rychle zemřel.
Kuše coby vojenská i nevojenská zbraň
Nejstarší archeologické doklady opakovací kuše se nacházejí ve státě Chu, ale používá se u ní pistolová rukojeť, která se liší od pozdější a známější konstrukce z doby dynastie Ming. Podle čínských pramenů opakovací kuši vynalezl v období Válčících států jistý pan Qin ze státu Chu, přestože se její vynález často připisuje Zhuge Liangovi, ale ten s ním ve skutečnosti neměl nic společného. Na rozdíl od opakovacích kuší pozdějších období používá starověká dvouranná opakovací kuše již zmíněnou pistolovou rukojeť a zadní natahovací mechanismus pro odjištění. Naopak Mingská opakovací kuše pak používá již odjišťovací mechanismus, který vyžaduje, aby její uživatel zatlačil zadní páku nahoru a dolů tam a zpět. Používaly se na lodích.
Kuše prošla vývojem
Základní konstrukce opakovací kuše se od jejího vynálezu příliš nezměnila, což z ní činí jednu z nejdéle používaných mechanických zbraní. Šípy z jednoho zásobníku se vystřelují a nabíjejí pouhým zatlačením a vytažením páky dopředu a dozadu.
Existují doklady o tom, že v roce 180 n. l. používal Jang Süan typ opakovací kuše poháněné pohybem kol.
V Evropě ve středověku byly kuše velmi používané, ale na rozdíl od luku byl výcvik střelce z kuše relativně krátký a jednoduchý. Například za stoleté války výcvik kušníka trval dva měsíce na rozdíl od lučištníka, který musel cvičit dva roky. Kuše byla v minulosti též označována jako samostříl či anglicky crossbow, nebo německy die Armbrust.
Kuše se používaly jako vojenská zbraň až do 16. a 17. století, kdy je postupně vytlačily palné zbraně. Samozřejmě že se kuše používala po celou dobu i jako lovecká zbraň a v 19. století byla dokonce velmi oblíbenou sportovní střelba z kuše.
V 17. století byla opakovací kuše oblíbená u lidí na jihovýchodě Číny, ale neměla dostatečnou sílu a nikoho nezranila. Funkce opakovací kuše uvedené v textu jsou především nevojenské: lov na tygra, na obranu proti lupičům obrana opevněných domů a používání plachými muži a ženami. Používání opakovací kuše je v Číně doloženo ještě v 19. století, v době bojů dynastie Čching proti Japoncům.
Renesance kuše ve 20. století
Svou renesanci zažila opakovací kuše ve druhé polovině 20. století. Byla však výrazně předělána s ohledem na nové materiály, jako jsou hliník, dural a nejnovější materiál carbon.
Na to, jak se kuše používá dnes, se podívejte zde:
Tím byla velmi výrazně zredukována její hmotnost a samozřejmě zejména zvýšena její účinnost.
Tětiva a lučiště jsou nejvíce namáhanou součástí každé kuše. U moderních kuší je tětiva, její nezbytná součást, nejčastěji tvořena svazkem dakronnových nebo kevlarových vláken, které zaručují vysokou odolnost a stálost fyzikálních vlastností.
Dodnes je kuše užívána nejen jako sportovní zbraň, ale v některých zemích dokonce i jako lovecký nástroj. U nás je použití kuše i luku pro lov zakázáno.
Zdroje: