Zdroj: Profimedia
Karel IV. ochrnul. Lékaři mu operovali páteř, drasticky a primitivně, ale chodil
Karel IV. nebyl jen váženým panovníkem, měl také srdce dobrodruha a sportovce. Vášnivě miloval rytířské turnaje a hry. I přesto, že mu jednou papež pohrozil, že se kvůli své zálibě nikdy nestane římským císařem, rád se jich účastnil. Ale raději anonymně.
Psal se rok 1350, když se po panovníku českém, italském a římsko-německém slehla zem. Nebylo o něm doslova ani vidu ani slechu. Neodpovídal na dopisy, nepřijímal návštěvy, nechodil na slavnosti. Celou Evropou se šuškalo, že ho určitě někdo otrávil. „Tichá pošta" nebyla daleko od pravdy. Karla IV. však neupoutal na lůžko jed, ale vážné zranění.
To se muselo utajit za všech okolností. Proto ho jeho přátelé ukryli na hradě Bezděz a rozšířili fámu o otravě. Oblíbený král bojoval o život. Měl problém s dýcháním. Trápily ho výrony, proleženiny a neustálá bolest. O půl roku později byl však schopen sednout na koně a vydat se do Českých Budějovic, aby zde s vévodou Albrechtem I. Habsburským podepsal mírovou dohodu. Jeho rekonvalescenci obdivují lékaři dodnes. Karel IV. se totiž zotavil z ochrnutí všech čtyř končetin.
Rytířský turnaj
Čtyřiatřicetitelý Karel se rozhlédl kolem sebe. Sledoval panoše, jak pobíhají s kusy brnění, plápolající vlajky a hudebníky, kteří krátí volnou chvíli všem přihlížejícím. Usmál se. Miloval atmosféru turnajů. Proto se i nyní, začátkem října vydal do Itálie, aby se pod cizím jménem a erbem utkal v tomto věhlasném klání.
Zdroj: Petr Horník / Právo / Profimedia
Zanedlouho slyšel, jak ho heraldik vyvolává. Sklopil si hledí, zvedl těžké dřevěné kopí a pobídl koně vpřed. Tryskem se hnal na soupeře. Najednou však pocítil prudký náraz. Rytíř ho zasáhl tak silně, že ho vymrštil ze sedla. Obličejem se blížil k zemi. Když dopadl, uslyšel divné křupnutí.
Jen z dálky vnímal, co se kolem něj děje. Slyšel svého panoše, který k němu doběhl a snažil se ho otočit. Někdo ho však důraznou italštinou zastavil. Karel cítil, jak se mu těžce dýchá a otéká mu jazyk. Snažil se pohnout rukou. Nešlo to. Zkusil tedy nohy. Signál z mozku ke končetinám ale nedorazil. Poté ho zahalila tma.
Operace páteře Karla IV.
Když král dopadl na zem, velká nárazová síla byla vedena na střed jeho brady. Ta se vylomila v rozsahu šesti předních zubů. Energie následně pokračovala až ke krční páteři. Došlo k vykloubení levého meziobratlového kloubu C5/C6 a zaklínění kloubních výběžků. Do páteřního kanálu se dostala krev. Otekla spodina ústní, podbradová a obě podčelistní krajiny. Karlovi se tak uzavřely dýchací a polykací cesty.
Podle obličejového chirurga a stomatologa Doc. MUDr. Jiřího Ramby, DrSc., který zkoumal Karlovy pozůstatky, musel být italský turnajový chirurg rychlý a precizní. Ještě na kolbišti uchopil rytíře za vlasy a natáhl mu tak páteř, aby se obratle dostaly na své místo. Následně zastavil krvácení, z dutiny ústní odstranil krevní sraženiny a poté se snažil povolit hluboko zaraženou bradu. Tu na své místo připevnil zlatým nebo stříbrným dlátem. Následně ošetřil potrhanou okostici, sliznici a kůži. Čelist nakonec znehybnil koženou bandáží.
Karel IV. měl podle odborníků obrovské štěstí, že se dostal do rukou učeného a zkušeného lékaře. Také pooperační rekonvalescence byla pečlivě hlídána. Po takovém zranění by totiž většina postižených s největší pravděpodobností zemřela. Buď na vyčerpaný organismus nebo infekci.
Zdroj:
