V roce 1942, poté co Spojené státy oficiálně vstoupily do války s Německem, Hitler osobně schválil teroristické a sabotážní útoky na americké území. Jednu z akcí nazval operací Pastorius. Plán byl na první pohled jednoduchý. Německá tajná služba měla naverbovat a vycvičit komando, které mělo v USA provádět teroristické útoky. Agenti měli vyhodit do povětří významné budovy, jako elektrárny, továrny, železnice, průplavy a zdymadla na řece Ohio a zaútočit na další strategicky významné objekty. Důležitý byl také psychologický efekt. Nacisté měli vyděsit Američany, že válka neprobíhá pouze daleko za oceánem, nýbrž také na jejich území, kde se dosud cítili v bezpečí.

Na operaci bylo německou výzvědnou službou Abwehr vybráno osm mužů, všichni měli být samozřejmě zarytí nacisté. Další podmínkou byl jejich dřívější pobyt ve Spojených státech. Jednotka byla plná podivínů, rváčů, alkoholiků a vojáků. Byli všechno, jen ne profesionální agenti či teroristé. Vybráni byli jen proto, že uměli anglicky a alespoň trochu se orientovali na atakovaném území.

Muži se rozdělili na dvě skupiny. První, vedena Georgem Johnem Daschem se vylodila dne 13. 6. 1942 na Long Islandu. Hned na začátku se vyskytly problémy. Při zakopávání beden s výbušninami si jich všimla pobřežní hlídka. Tu se jim nakonec podařilo podplatit. Ponorka, která je přivezla, mezitím skončila na mělčině, ze které se velmi hlučně pokoušela dostat. Celé to tak vypadalo spíše jako tragikomedie než teroristický útok. Nakonec se ale na americké území v pořádku dostali. Druhá skupina měla přijet o čtyři dny později. Celá akce by se vyvíjela dobře, kdyby Dasch nechtěl skupinu zradit. Do operace se zapojil jen proto, aby se dostal zpět do USA, kde dříve žil. Hned druhý den po vylodění se sblížil s dalším členem skupiny, Ernestem Peterem Burgerem a svěřil se mu, že je připravený celou akci nahlásit FBI. Ten s představou amerického hrdiny, kterého všichni oslavují, souhlasil. Několik okamžiků poté už Dasch telefonoval FBI. Nejprve mu nikdo nechtěl věřit, tak si vyžádal samotného ředitele Edgara Hoovera. 19. června už probíhal několikahodinový výslech. Němci Američanům mimo jiné prozradili, že 17. června se vylodila také druhá skupina teroristů. Agenti tak konečně začali jednat a zatkli všechny členy první skupiny, kteří netušili, co se děje.

Po výslechu se rozjelo rozsáhlé pátrání po zbývajících nacistech. Ti byli dopadeni velmi rychle, jednoho z nich dokonce udala jeho snoubenka. Když se Hitler dozvěděl, co se s jeho muži stalo, zuřil. Situace se však nevyvíjela tak slibně, jak zrádce Dasch předpokládal. Americká veřejnost volala po tvrdém potrestání všech zajatců. Souzeni byli vojenským tribunálem. Ten obviněným nepřiznával taková práva jako soud civilní a prezident Roosevelt dokonce doporučil řídit se při procesu „zdravý rozumem“. Obhájce teroristů vyzdvihoval to, že nebyli ozbrojení, neprovedli sabotáž a dva z nich se přišli sami ohlásit FBI. Nebylo to nic platné, šest z nich bylo odsouzeno k trestu smrti na elektrickém křesle, Dasch dostal 30 let nucených prací a Burger doživotí. Další muži byli popraveni 8. srpna 1942. Nacisté odsouzení k dlouhému pobytu za mřížemi byli v roce 1948 dopraveni do Německa. Přestože bylo již po válce, Dasche tam přijali jako zrádce. I tak se ale dožil úctyhodných 89 let.