Když 30. dubna 1943 seděl José Natonio Rey Maria ve své lodi, pravděpodobně netušil, na co za chvíli narazí. K večeru našel na hladině plovoucí mrtvé tělo. Bylo oblečené ve vojenské uniformě a nadnášela jej záchranná vesta. Mrtvolu převzal britský vícekonzul Francis Haselden. Pitva prokázala, že příčinou smrti bylo utonutí a mrtvý muž plul ve vodě přibližně pět dní.

Tajné informace

U těla se našla tajemná černá aktovka. V ní se nacházely nebožtíkovy věci, například osobní doklady, použité lístky do divadla, fotky jeho snoubenky a dokonce účet za koupi prstenu a dva milostné dopisy. Z dokladů bylo zjištěno, že tělo patří britskému důstojníkovi Williamu Martinovi. Našly se u něj také dva osobní dopisy, které měly hlavní úlohu – zmást Němce.

První z nich byl napsaný Archobaldem Nyem, zástupcem náčelníka generálního štábu a adresovaný byl veliteli britských vojsk v Africe Haroldu Alexandrovi. Stěžejní informací byl popis operace s názvem Husky, jejímž cílem mělo být vylodění na Sardinii a v Řecku. Druhý dopis obsahoval zmínku o „sardinkách“. Tato narážka měla být pochopena taktéž jako informace týkající se invaze na Sardinii.

Jak to doopravdy bylo?

Už začátkem roku 1943 se zrodí v hlavě britského důstojníka Ewena Montagua nápad. Navrhne umístit poblíž německého agenta mrtvolu údajného důstojníka s doklady a tajnými dopisy napsanými tak, aby přesvědčily Němce, že se Spojenci vylodí jinde, než na Sicílii.

Mrtvý nesměl mít žádné dohledatelné příbuzné a jeho příčina smrti musela být obtížně zjistitelná. Nakonec bylo vybráno tělo bezdomovce a alkoholika, který zemřel v nemocnici na otravu jedem na krysy, jenž obsahoval fosfor.

Nejobtížnější bylo vytvoření falešné identity kurýra, který měl mít vojenskou hodnost, jež by odpovídala převáženým dokumentům. Nakonec se vybralo často frekventované jméno a do osobních dokladů se přidala fotka nejpodobnějšího muže v oddílu. Mrtvého oblékli do uniformy, připnuli k němu černou aktovku s dokumenty a uložili ho do schránky se suchým ledem, který měl zabránit rozkladu těla. Tělo se schránkou následně putovalo do ponorky. Těsně před svržením mrtvého do moře mu posádka oblékla záchrannou vestu a poté již nic nebránilo v pokračování tajného plánu.

Nachytal se sám Hitler

Tajné dopisy se nakonec dostaly až k Adolfu Hitlerovi. Ten je považoval za autentické. O jejich pravosti se přel i se samotným Benitem Mussolinim. Dokonce ještě pár týdnů po zahájení operace na Sicílii si Němci mysleli, že je jen zástěrkou pro útok na Řecko a Sardinii, na které se soustředili ze všecho nejvíc. Až později Němci pochopili, že byli podvedeni. To, že uvěřili dezinformačním materiálům, je poučilo natolik, že v průběhu války byli skeptičtí i k dokumentům, jejichž obsah byl pravdivý. To bylo přínosem pro všechny další podobné aktivity Spojenců