Opilcův plášť je kreativní metoda trestu, určená pro povstalce či politické konkurenty. Častěji však byla užívána k trestáni opilců, kteří se dopustili nevhodného chování na veřejnosti. Velký dřevěný sud, který měl opilec na sobě, sloužil hlavně pro jeho ponížení, protože v něm pak musel obcházet město a zažívat tak veřejný lynč, který doprovázely posměšky kolemjdoucích a házení zeleniny či exkrementů.
Veřejná hanba
V sudu byly tři otvory, jeden větší na hlavu a dva menší na ruce. Sud tak pokrýval celé opilcovo tělo. Pokud mělo nošení způsobit opilci také bolest, zatížil se vnitřek sudu kamením, čímž provinilci nejenom drtil ramena, ale často i trhal svaly. Aby si svůj „plášť hanby“ nemohl nikdo lehce sundat, byl opatřen uzamykatelným límcem, který spojoval jeho krk s konstrukcí uvnitř sudu. (Zdroj: www.youtube.com)
Původně s tímto nápadem, stejně jako s řadou dalších inovativních trestů a omezení, přišel skotský král Jakub VI. Opilí lidé byli totiž za jeho dob „černou skvrnou“ společnosti a častěji se dopouštěli násilností. Král nakonec ještě veřejný lynč v sudu doplnil tím, že opakované holdování alkoholu bude trestáno tak, že se stanoví určitá doba, po kterou bude muset pijan mít sud vždy na sobě. (Zdroj: plzenoviny.cz)
Za opilství se trestalo celosvětově
Tento druh veřejného trestu se stal natolik úspěšným, že byl praktikován i v dalších zemích ještě o staletí později od svého vynalezení. Opilcův plášť znali v Německu i v Holandsku, kde se jmenoval Španělský plášť. V Anglii se opilství stalo roku 1551 dokonce trestným činem.
Opilcův plášť se zde stal oblíbeným způsobem, jak pijáky potrestat. Po veřejném lynči ještě navíc musel opilec zaplatit pět šilinků chudým. Největší rozmach tohoto trestu nastal roku 1655 za Olivera Cromwella, který se snažil zamezit hojnému výskytu hospod. (Zdroj: www.muzivcesku.cz)
Metoda trestu v sudu se rozšířila i do kolonií v Severní Americe. Trest byl dokonce používán ještě za Americké občanské vojny. Vojáci tak museli pochodovat v sudech po brigádě, většinou pokud se dopustili krádeže. Alternativa sudu, barel na popruzích, se používala pro ty, kteří přišli o všechno, tedy i o oblečení.
Pití jako studentský společenský status
Ptáte se, jaká sorta lidí si trest za pijanství ve středověku zasloužila nejvíce? Alkohol byl nejčastějším zpestřením života studentů. Ti opilství nepovažovali za něco špatného, ba naopak. Právě schopnost pít alkohol měla ukázat jedincovu výdrž, rychlost či mazanost a vynést ho mezi spolužáky na elitní úroveň.
Mladí studenti žijící na území dnešního Německa si dokonce vytvořili zvláštní systém pití, nazývaný Ius potandi, neboli picí právo. Obsahovalo více než sto metod, jak vypít pohár. Úkon vypití lahodného moku do dna se mohl provést dvěma způsoby: Hausticos neboli na jeden doušek, či Floricos, tedy zastrčením poháru do úst a vylitím moku jedním pokývnutím do hrdla.
Pijácké večery se tak díky těmto pravidlům změnily až v jakési obřady. (Zdroj: www.stoplusjednicka.cz)
