Blažený pocit
Rozkvět opiových doupat ve Spojených státech můžeme datovat do poloviny 19. století s příchodem čínských přistěhovalců. Epicentrem bylo San Francisco, do jehož přístavu připlouvaly čínské lodě, naložené zbožím k prodeji a opiem ke kouření.
Popularitu si nová droga našla jak u chudáků, kteří stěží vydělali dostatek peněz na jídlo, tak i u těch nejbohatších měšťanů. Bylo to jedno z mála míst, kde se všechny společenské vrstvy navzájem tolerovaly a sdílely jeden koníček. Během několika mála let se tak populární opiové dýchánky jako epidemie rozšířily do všech koutů Spojených států. Vždyť kdo by nechtěl na chvíli vypnout a pocítit nadpozemský duševní klid?
Konec opiové éry
Do roku 1875 byla droga zcela legální. Kongres ovšem proti omamné látce a jejímu nepříznivému efektu „demoralizování slušných občanů USA“ rázně zakročil a zakázal užívání opia v doupatech. Podniky byly plošně zavírány, to však nezabránilo čínským přistěhovalcům, aby je otvírali v prádelnách nebo sklepeních svých domů. Žádné speciální vybavení k tomu nepotřebovali, stačila dýmka a měkčí koberec nebo rozpadající se gauč.
Samotného vrcholu dosáhlo doslovné pobláznění opiem v 80. a 90 letech. Americké úřady pokročily v čistce a roku 1909 zakázaly import, distribuci, užívání i přechovávání této vysoce návykové drogy. Nový zákon ovšem zasahoval jenom čínské opium; to lékařské, jež se hojně užívalo k léčbě různých problémů, bylo i nadále legální.
Jak to bylo v Evropě?
Ani tvrdý zákaz a velmi časté razie v čínských čtvrtích po celých Státech nezabránily vynalézavým a závislým občanům zajistit prostor pro společná setkání. Několik doupat bylo k nalezení i po druhé světové válce, úplně poslední newyorské doupě uhasilo svou dýmku až v roce 1957.
Opium nebylo doménou pouze Spojených států a asijských zemí. Podniky jsme mohli nalézt také v Kanadě, Velké Británii a Francii. Kolem 1200 jich bylo různě roztroušeno přímo v Paříži, přičemž jedno doupě mělo sídlit ve sloní hlavě slavného kabaretu Moulin Rouge, určeno bylo však pouze váženým hostům.
