Iluze negativního obrazu
Negativní obraz je obrácený obraz pozitivního. Bílé nebo světlé plochy se jeví jako tmavé a naopak. Díky vizuální iluzi negativního obrazu může náš zrak a vědomí z negativní fotky na krátkou chvilku udělat obraz barevný.
Takže až se budete dívat na negativní obrázek ženy, soustřeďte se na tečky na jejím nose. Pak přejeďte zrakem na bílou plochu a přitom velmi rychle mrkejte. Při opětovném pohledu na ženu byste ji na okamžik měli vidět v barvách. Pokud to „neklapne“, zkuste to ještě jednou, dívejte se na negativní obrázek delší dobu, nebo změňte vzdálenost monitoru či velikost obrázku.
Jak tato iluze funguje
Při dlouhém pohledu na negativní obrázek se fotoreceptory, hlavně čípkové buňky citlivé na tři základní barvy – červenou, modrou a zelenou nadměrně stimulují a unaví. Jakmile se podíváme na bílé nebo světlé pozadí, receptory zareagují vysláním slabého signálu do mozku. A jelikož signál ze tří barevných receptorů není v rovnováze, mozek obraz zpracuje v barevný obrázek párováním základních barev. Jde o tzv. negativní následný obraz.
V běžném životě k tomuto jevu nedochází. Díky pohybům očí nejsou čípky očí nadměrně podněcované, a tak neztrácí citlivost. Negativní následný obraz odborně vysvětluje teorie protichůdných procesů, které řídí vnímání barev. Jde o dva soubory barev, modrá – žlutá, a červenofialová – zelená. Podle této teorie náš mozek registruje jen jednu barvu souboru.
Vyzkoušet si to můžete sami. Nakreslete si (nebo najděte) obrázek, lépe řečeno jasný tvar výrazné červenofialové barvy (magenty). Upřete na něj na dvacet, třicet vteřin zrak, pak se podívejte na bílou plochu. Při opětovném pohledu byste ho měli vidět ve stejném tvaru, ale v zelené barvě.
Zábavné i užitečné
Optické klamy jako třeba negativní obraz jsou jistě zábavné. Odhalují ale také informace o našem vědomí a zraku. Přispívají k pochopení toho, jak náš mozek zpracovává a interpretuje vizuální informace.
