Zdroj: Emanuele riela / Creative Commons, CC BY-SA 4.0
Ve vraku potopené starověké lodi našli vědci neznámý kov. Má podezřelé složení
Orichalcum, i orichalkum, je starodávný kov, o jehož historii toho víme vlastně víc než o jeho současnosti. První zmínka o něm pochází již ze 7. století př. n. l., kdy se objevila u Hésioda a Homéra, který jej zmínil v hymně věnované Afroditě. Očividně se jednalo o velmi vzácný kov. Jeho název je pravděpodobně odvozen z řeckého ὀρείχαλκος, oreikhalkos, což doslova znamená "horská měď".
O složení orichalku se vedou rozsáhlé diskuse, většina se však shoduje na tom, že je podobný mosazi. Z orichalkové rudy se v hutích vyrábějí orichalkové ingoty, které pak mohou sloužit k dalšímu využití. Po přetavení na ingoty se používá k výrobě a vylepšování skřetí zbroje a zbraní.
Z dobových pramenů vyplývá, že orichalkem byly pokryty četné starodávné stavby. Například již Platón zmínil ve svém díle stavby, jež "zářily rudým světlem orichalku, stejně jako vnitřní stěny, sloupy a podlahy chrámu byly zcela pokryty orichalkem a střecha byla zpestřena zlatem, stříbrem a orichalkem.“
Zdroj: WH_Pics / Shutterstock
Tajemství orichalku ve starověku
Tento vzácný kov je zmíněn hned několikrát, a to u staveb mýtických i skutečných. Rovněž Plinius Starší zmiňuje tento kov a zároveň upozorňuje, že orichalkum ztratilo na ceně kvůli vyčerpání dolů.
Na video o orichalku se podívejte zde:
Tento zvláštní a patrně velmi krásný a vzácný kov je však stále opředen tajemstvím. Aristoteles jej v jednom ze spisů popisuje jako druh mědi, která je "velmi lesklá a bílá ne proto, že je v ní smíchaný cín, ale proto, že je v ní spojená a roztavená nějaká zemina". Podle vysvětlení na wikipedii se může jednat o orichalkum získané při tavbě mědi s přídavkem kadmia, tedy druhu země, který se dříve nacházel na březích Černého moře a kterému se přisuzuje, že jde o oxid zinečnatý.
V řeči a pramenech Římanů zase orichalkum bylo překládáno slovem aurichalcum, neboli doslova "zlatá měď". Z Ciceronových spisů je známo, že kov se barvou podobal zlatu, ale měl mnohem nižší hodnotu.
Biskup Richard Watson, profesor chemie z 18. století, pak popsal starověkou představu, že existují "dva druhy mosazi nebo orichalku". Přitom rovněž naznačuje, že Řekové možná nevěděli, jak se orichalkum vyrábí, a že dokonce mohli mít napodobeninu originálu.
Orichalkum tedy bylo dříve považováno buď za slitinu zlata a mědi, mědi a cínu nebo mědi a zinku, nebo za dnes již neznámý kov či kovovou slitinu.
Novodobější podání orichalka
V pozdějších letech se pak slovo orichalkum používalo pro označení sulfidického minerálu chalkopyritu a také pro označení mosazi, ale trochu jasněji vneslo do této záhady až objevení 39 ingotů v roce 2015. Dnes se většina odborníků shoduje na tom, že orichalkum je slitina mědi podobná té, která se vyrábí nauhličováním. Jedná se o proces, při němž se v kelímku spojuje zinková ruda, uhlík a měděný kov.
Je to jen sedm let, co byly v potopené lodi na pobřeží sicilského města Gela objeveny ingoty, vyrobené zřejmě z orichalku. Jejichž stáří bylo předběžně stanoveno na 2600 let. Při této výpravě byla nalezena také nádoba a dvě korintské přilby.
Tyto ingoty byly podrobeny rentgenové fluorescenci a vědec Dario Panetta je poté označil za slitinu složenou ze 75 až 80 % mědi, 15 až 20 % zinku a menšího procenta niklu, olova a železa.
Slitkům nalezeným u Sicílie ve vraku lodi se věnoval profesor Sebastiano Tusa, archeolog z úřadu námořního kurátora na Sicílii. I podle něj byly ingoty pravděpodobně bájným červeným kovem. Odborníci se domnívají, že slitky byly převáženy z města Gela na jihu Sicílie do Řecka nebo Malé Asie, když loď zastihla velká bouře a potopila se právě ve chvíli, kdy se chystala vplout do sicilského přístavu.
Vrak lodi byl datován do první poloviny 6. století a byl nalezen pouhých 1 000 metrů od pobřeží Gely, v hloubce 3 metrů. „Nic podobného se dosud nenašlo. O orichalku jsme věděli z antických textů a některých ozdobných předmětů," řekl fascinovaý profesor Tusa.
Další nálezy orichalka
Poté bylo o rok později nalezeno dalších 47 ingotů podobného složení (65-80 % mědi, 15-25 % zinku, 4-7 % olova, 0,5-1 % niklu a stopová množství Ni, Ag, Sb, As, Bi a dalších prvků).
Navzdory tomu se však zdá, že ve starověku byl tento kov druhý nejcennější hned po zlatě.
Někteří experti si navíc myslí, že se možná ve skutečnosti jednalo o platinu, nebo jeden z druhů bronzu či mosazi, případně nějakou jinou kovovou slitinu.
Využívání orichalka v dávných dobách je však jen dalším důkazem toho, že starověké civilizace disponovaly i na dnešní dobu velmi vyspělou technologií.
Červený kov na slunci zářil a byl velmi cenný
Pro většinu běžných smrtelníků je tento kov spíše neznámý, i když fanoušci počítačových her si jej možná pamatují jako součást počítačové hry Indiana Jones a osud Atlantidy.
Závěrečná analýza všech ingotů pak shrnuje, že jsou vyrobeny ze zinku, dřevěného uhlí a mědi, uvedla tehdy agentura News Corp Australia. Podle tradice se orichalkum vyrábělo z mědi, zlata a stříbra, zatímco kov nalezený u vraku lodi odpovídal starověkým popisům orichalku, který měl mít červený odstín.
Ať už kov nalezený v tomto konkrétním vraku lodi je, nebo není dávným orichalkem, jedná se o zvláštní a vzácný nález - možná byl poslán na moře jako oběť bohům.
Zdroje:
