Ač kráter, jeho hora se jako gigantická krtina tyčí nad jasně zelenou krajinou husté ruské tajgy. Kráter je 40 metrů vysoký a 100 metrů široký a najdeme jej v odlehlé oblasti na severu Irkutské oblasti, asi 210 km severně od města Bodaibo. Přitom byl dlouho neznámý. Pojmenování "Patom" je dle názvu nedaleké řeky.
O kráteru do roku 1949 vědělo jen několik místních obyvatel, kteří jej překřtili na "Ohnivé orlí hnízdo". Tomuto místu připisovali magickou zlou moc a sílu, kvůli níž se mu vyhýbala zvířata i lidé. Několik těch, kdo hrozby neuposlechli, zde zemřelo či zmizelo beze stopy, a ti, kdo místo navštívili a vrátili se, zanedlouho zemřeli podivnou smrtí.
Jáma je mohyla z bloků
Za tajemným kráterem je opravdová záhada, jíž se pokoušeli objasnit mnozí vědci. Kvůli nedostatku finančních prostředků ale nebyl kráter důkladně prozkoumán až do roku 2000.
Prvním z vědců, kteří se sem vydali, byl ruský geolog Vadim Kolpakov. Tento vědec na místo kráteru Patom přijel už v roce 1949, aby zde provedl výzkum. To, co zde našel, ho ale zcela šokovalo a řekl: "Myslel jsem, že jsem se zbláznil. Z dálky mi to připomínalo obří důlní jámu a dokonce mě napadlo, jestli tam nejsou lidé. Proč by tam měli být? Vždyť je to hustá oblast tajgy. Navíc v okolí nebyly žádné pracovní tábory NKVD - to jsem věděl jistě. Za druhé mě napadlo, že by to mohl být archeologický artefakt, ale místní Evenkové a Jakuti nebyli staří Egypťané. Ti přece nemohou stavět skalní pyramidy."
Nakonec právě Kolpakov zjistil, že kráter je velká mohyla z roztříštěných vápencových bloků. Průměr každého z nich je kolem 160 metrů a hmotnost asi milion tun.
Krátery na Sibiři vznikají vlivem tání permafrostu
Jak vznikl?
Ohledně vzniku Patomu existují mnohé teorie, zahrnující přistání mimozemské lodi, přes vulkanickou strukturu i podzemní jadernou reakci. Podle některých zde meteorit spadl na celou Patomskou vrchovinu, mohlo jít i o úlomek Tunguzského meteoritu. O tom víme, že spadl v roce 1908 do sibiřské tajgy.
Ani první vědecká výprava v roce 2005 záhadu neobjasnila, jelikož vedoucí expedice zemřel na infarkt. Že by kletba?
Úspěch na dosah
Další expedice ke kráteru pak proběhly v letech 2006, 2008 a 2010. Těm se povedlo doložit, že kráter vznikl asi před 500 lety, tedy mnohem dříve než do oblasti dopadl zmíněný tunguzský meteorit. Zjistilo se, že Patomský kráter má zónovou prstencovou strukturu s jednotlivými zónami vzniklými v různé době, takže zřejmě vznikl freatickou (parní) explozí. K té mohlo dojít buď při ukládání magmatu do hornin, nebo v důsledku zlomu a dekomprese zahřátých zvodnělých hornin.
Této teorii však ne všichni věří, ostatní jim připadají atraktivnější…
Senzace se nekoná
V roce 2010 uspořádal Petrohradský báňský institut vědeckou konferenci "Kráter Patom 2010". Právě zde bylo představeno řešení, že Patomský kráter pravděpodobně vznikl geologickými procesy. Nebyl zde uveden žádný seriózní argument nebo důkaz o povaze meteoritického kráteru, na který se odborníci odvolávali. Podle studií sibiřských vědců se kráter zformoval teprve před 300 až 350 lety, přičemž jeho zónování bylo způsobeno geologickými procesy a intenzivním vnášením hlubokých proudů plynné hmoty, což vedlo k přeměně silikátových hornin uvnitř kráteru. Podle geofyziků z Petrohradu a Jekatěrinburgu mají impaktní krátery meteoritů velmi odlišný tvar a kráter Patom mezi ně nepatří.
Vysvětlení pro podivné události, které se údajně dějí v okolí kráteru, však stále neexistuje. I když zde byla zjištěna magnetická anomálie, neexistují žádné důkazy, že je v centru kráteru pohřbeno něco velkého. Místo tak dosud zůstává jedním z nejzáhadnějších na Sibiři.
Zdroje: en.wikipedia.org/wiki/Patomskiy_crater, www.historicmysteries.com, www.rbth.com
