Alois Jirásek nám zanechal pověst, podle níž byl tvůrcem orloje jistý mistr Hanuš. Dílo bylo natolik pozoruhodné, že se mu ve světě nic nevyrovnalo. Místo vděku se však Hanuš dočkal hrůzného osudu: konšelé ho nechali oslepit, aby nemohl přijmout podobnou zakázku i v jiném městě a Praha se nadále mohla chlubit naprostým unikátem.
Pražský orloj
Pravý autor orloje zůstal po dlouhá staletí neznámý
Jiráskova pověst má nicméně s reálnými fakty pramálo společného. V roce 1962 objevil pražský průvodce JUDr. Stanislav Macháček v orlojnické knize opis listu, podle kterého pražský orloj sestavil hodinář Mikuláš z Kadaně. Dílo bylo dokončeno roku 1410 a autor za něj dostal 3000 grošů, vlastní dům a roční rentu ve výši 600 grošů. Historikové se domnívají, že duchovním otcem celého projektu byl astronom Jan Šindel, toho času působící na pražské univerzitě. Spolupráce přinesla oběma mužům velkou vážnost a zdá se, že nikdo o zrak nepřišel.
Konšelé by si oslepením mistra stejně nijak nepomohli, protože podobné stroje vznikaly během 15. století i na jiných místech Evropy. Nejstarší pochází dokonce už z let 1348–1364 - v italské Padově ho sestrojil mistr Giovanni de Dondi. Pražský orloj tedy rozhodně nebyl první ani ojedinělý.
Jak to bylo s mistrem Hanušem?
Mistr Hanuš přesto podle všeho není smyšlenou postavou. Přezdívalo se tak prý Janovi z Růže, který se kolem roku 1490 o pražský orloj staral v pozici údržbáře a zároveň byl autorem nové kalendářní desky. O necelé století později zanechal o Hanušovi zmínku jeho nástupce Jan Táborský z Klokotské Hory. Alois Jirásek žádné starší záznamy nenašel, a tak Jana z Růže považoval i za autora původního mechanismu.
Orloj v Olomouci
Odkud se vzala legenda o mistrově oslepení, zůstává záhadou. Je ale zajímavé, že podobné pověsti se vážou i k jiným astronomickým hodinám. Dodnes se například vedou spory o dobu vzniku orloje v Olomouci. Také zde máme k dispozici jen pověst, která praví, že olomoucký mechanismus je dílem zručných rukou saxonského hodináře mistra Antonína Pohla, jenž ho měl sestrojit v letech 1419-1422. Překvapivě i tento mistr byl dle legendy oslepen konšely, aby podobný zázrak nemohl vytvořit jinde.
Opět je naštěstí vysoce pravděpodobné, že k tomuto drastickému kroku olomoučtí konšelé nikdy nepřistoupili, jelikož v 70. letech 16. století místní orloj opravoval hodinář Hans Pohl, který už není osobou legendární, ale historicky doloženou. Shodné příjmení svědčí o tom, že musel pocházet ze stejného rodu jako mistr Antonín. Zbývá dovysvětlit, že správa orlojů byla v minulosti řemeslem natolik exkluzivním, že se dědila z otce na syna, z děda na vnuka. Antonínovi potomci by těžko kráčeli ve šlépějích svého předka, kdyby mu radní ze závisti a pýchy vypálili oči...
Zdroje: www.ceskatelevize.cz, g.cz, archiv.radio.cz
