Benjamínek mezi herci Jiří Bartoška měl v tu dobu za sebou pouhé tři role, když tedy přišla nabídka na tuto, byla to pro něj velká věc. „Hrál jsem postavu, která se jmenovala Sokolí oko, dnes bych mohl být hrát tak akorát šedý zákal,“ zavzpomínal s odstupem na natáčení dnes již sedmasedmdesátiletý herec.

A když už jsme u této terminologie, dalo by se říci, že k této nabídce přišel jako slepý k houslím. Původně měl být totiž do této role obsazen sovětský herec Nikolai Jeremenko. Jenže ten nebyl ani podle scénáře schopný vyslovit pár českých vět. Politika tedy musela jít stranou a Sokolím okem se stal právě mladý Bartoška. 

Paradoxem bylo, že v té době se stejně hlasy herců přemlouvaly postsynchrony, tudíž Jeremenko si klidně ve filmu zahrát mohl. Kdo ví, jak to tehdy tedy skutečně bylo. Film je součástí oblíbené trilogie a od druhého dílu si v ní zahrála i pozdější porotkyně SuperStar Gabriela Osvaldová. Ta ve snímcích ztvárnila dívku se jménem Šťastná chvíle. I ona má na natáčení spousty vzpomínek.

Osvaldová měla strach, že dostane tyfus

„Četla jsem knížku jako malá, takže jsem měla představu, že budeme točit v krásném a čistém prostředí, takový Poklad na stříbrném jezeře 2, ale místo toho jsme se plácali v bažinách, kde plavaly mrtvé ryby a báli jsme se, že dostaneme tyfus,“ popsala tehdejší podmínky na place fanynka knižní předlohy od Eduarda Štorcha

Kromě Sokolího oka a Šťastné chvíle byl výraznou postavou také Havranpírko. Toho skvěle zahrál tehdy jen šestnáctiletý Ludvík Hradílek. K roli se dostal díky své mamince. Ta jednoho dne viděla v novinách inzerát, že se připravuje nový film, a jelikož měla s natáčením zkušenosti, a to dobré, chtěla, aby si to zažil i její syn. A ono to vyšlo. 

Rozhodl vyražený zub a pečené kuře

S filmařinou totiž měli co do činění i jeho sourozenci, kterých bylo rovných sedm. S nimi právě jejich maminka strávila dva měsíce na natáčení filmu Na samotě u lesa, kde hrály děti Lavičkových. „Asi jsem ho sežral dost naturalisticky, protože mi poté oznámili, že mě berou. Ještě teda rozhodlo, kromě mé postavy, že jsem měl vyraženej zub,“ polemizuje nad důvodem Hradílek, proč si filmaři vybrali právě jeho, když velmi rychle spořádal pečené kuře.

Pokud se zamýšlíte, co měl být vyražený zub a spořádání kuřete za výhody, až se dozvíte, o který film se jedná, hned vám to dojde. Snímek režiséra Jana Schmidta se totiž odehrával v pravěku a sledoval osudy tehdejších lidí. Havranpírka vylovil z řeky právě lovec Sokol a přijali ho do své osady. 

Zde už je více než zřejmé, že se jedná o oblíbenou trilogii Osada Havranů, Na Veliké řece a Volání rodu

Zdroje: ahaonline.cz, cs.wikipedia.org, csfd.cz