Oscarová Ingrid Bergman: Ze slavného manžela se vyklubal tyran

17. září 2019 četba na 7 minut
Ingrid Bergman

Ingrid Bergman

Foto: Profimedia.cz

Ve třinácti letech se stala sirotkem, sama později opustila své děti, vyvolala mezinárodní skandál a na konci života se musela vyrovnávat se zohyzděným tělem. Ingrid Bergman (†67) měla nejen velmi hvězdný, ale také velmi dramatický život.

Je to zvláštní. Zatímco třeba o finské herce v Hollywoodu jen tak nezavadíte, ze sousedního Švédska jich je celá plejáda. Stačí vzpomenout na Gretu Garbo, Maxe von Sydowa nebo Dolpha Lundgrena. Výsadní postavení mezi nimi má ale Ingrid Bergman.

Vlastní pohřeb

Fotograf Justus Bergman se zamiloval do Němky Friedel Adler a brzy se vzali. Ve Stockholmu se jim 29. srpna 1915 narodila dcera, kterou pojmenovali po švédské princezně Ingrid. Osud ale mladou rodinu zcela rozvrátil. Po třech letech 33letá maminka zemřela a ve třinácti byl z dívky sirotek. Vyrůstala u tety, která měla pět dětí, takže si jako jedináček musela zvykat na mnohem méně pozornosti.

Otec z ní chtěl mít opěrní pěvkyni, a tak jí zaplatil hodiny zpěvu. „Vždycky jsem ale věděla, že zpěvačka ze mě nebude. Toužila jsem být herečkou," říkala později Ingrid. Snu se odmítala vzdát, ale teta o něm nechtěla ani slyšet. Až v 17 letech jí povolila účast na herecké soutěži v místním divadle. Samozřejmě si myslela, že nezkušená dívka neuspěje, a tušila to také Ingrid. „Když jsem šla na jeviště, byla jsem velmi smutná. Připadalo mi to, jako bych šla na vlastní pohřeb. Nebožtíkem bylo mé umělecké já," popisovala tehdejší pocity.

Utajený románek

Stalo se ale něco nečekaného. Porotu její výkon nadchl a dostala stipendium na herecké škole. Pak už to šlo rychle. Hned o prvních prázdninách ji oslovilo několik režisérů a sotva dostudovala, zamířila do Německa. Protože se ale objevily spekulace, že má židovský původ, byla Hitlerova země tím nejhorším možným místem. Ingrid utekla zpět do Švédska, kde se v roce 1937 vdala za zubaře Pettera Lindströma. Krátce poté se jí narodila dcera Pia. Rodiny si ale dlouho neužila. Přišla nabídka z Ameriky, kde chtěli natočit remake jejího filmu Intermezzo. Ingrid neváhala, opustila manžela i roční dcerku a vydala se vstříc slávě. Když v Evropě vypukla válka, Petter se za ní přestěhoval, ale vztah jim už nikdy plně nefungoval.

Ingrid se za několik let stala jednou z největších hvězd, v roce 1942 přijala americké občanství a natočila svůj nejslavnější film. Casablancu, kde hrála s Humphreym Bogartem, dodnes mnozí považují za nejlepší romanci vůbec. Následující rok dostala roli v adaptaci románu Ernesta Hemingwaye Komu zvoní hrana. Slavný spisovatel si ji prý sám vybral.

V roce 1944 získala prvního Oscara za roli duševně narušené dívky v Plynových lampách a následoval mysteriózní film Alfreda Hitchcocka Rozdvojená duše. Partnerem jí byl Gregory Peck, s nímž prožila vášnivý románek. Zajímavé je, že se jim ho podařilo udržet pod pokličkou. Peck se k němu přiznal až pět let po smrti Ingrid. „Oba jsme byli mladí a několik týdnů jsme spolu den co den trávili spoustu času. Nebylo divu, že se to stalo," řekl.

Obrovská nenávist

Naopak skandál obřích rozměrů vypukl v roce 1949. Tehdy Ingrid natáčela na italském ostrově Stromboli stejnojmenné drama a zamilovala se do režiséra Roberta Rosselliniho. Nejenže byli oba zadaní, ale Roberto byl navíc Ital, což krátce po válce znamenalo pro Američany totéž co rudý hadr pro býka. Z obdivované Ingrid se stala nenáviděná zrádkyně a nevěrnice. Situace byla o to horší, že herečka s o devět let starším milencem brzy otěhotněla. Film byl už předem neprávem označen za propadák a na mnoha místech zakázán.

V roce 1950 Ingrid porodila syna Robertina, týden poté se rozvedla s Petterem a obratem se v Mexiku vdala za Rosselliniho.
Usídlili se v Itálii, kde o dva roky později přivedla na svět dvojčata Isabellu a Isottu. Až potom začala odhalovat pravou manželovu tvář. Život s majetnickým a panovačným mužem byl čím dál těžší. Zakazoval jí nejen mluvit s cizími muži, ale také točit s jinými režiséry.
V roce 1956 se Ingrid konečně vzbouřila. Zahrála si v historickém filmu Elena a muži pod vedením Jeana Renoira a zároveň požádala o rozvod. Po sedmi letech se vrátila do USA, kde hned zabodovala výpravným snímkem Anastasia. Zhrzený Rossellini se snažil udělat vše pro to, aby snímek neuspěl, a pomlouval ho, kde mohl. Marně. Ingrid za svůj výkon dostala druhého Oscara. Stará nenávist byla zapomenuta, Amerika ji přijala zpět.

Amputace prsu

Měla toho za sebou už docela hodně, přesto jí bylo stále pouhých 43 let. Není divu, že muži kolem ní neustále kroužili. V roce 1958 uspěl švédský producent z velmi bohaté loďařské rodiny Lars Schmidt. Ingrid si ho vzala za muže a zůstala s ním 17 let. To ale neznamená, že mu byla věrná. Podváděla všechny manžele a výčet jejích slavných milenců je opravdu úctyhodný. Třeba jen v 60. letech měla pletky s Yvesem Montandem, Omarem Sharifem nebo Anthony Quinnem. Lars ale věrně zůstával po jejím boku a neodradila ho ani zpráva, že Ingrid trpí rakovinou. Herečka ho od sebe nakonec sama odehnala. Nechtěla, aby ji viděl umírat, a nechtěla, aby se pro ni dál obětoval. V roce 1975 požádala o rozvod.

Později jí lékaři museli amputovat jedno ňadro, což pro kdysi obletovanou krásku muselo znamenat těžký zásah do psychiky. Když jí v roce 1982 nabídli roli v životopisné sérii o izraelské premiérce Goldě Meirové, mnozí si ťukali na čelo. Náročnou práci podle nich nemohla vydržet. Film přesto vznikl a Ingrid do něj vtiskla veškerou bolest i smíření umírajícího člověka. Za výkon dostala cenu Emmy, ale toho se už nedožila. Zemřela v Londýně čtyři měsíce po skončení natáčení, přesně v den 67. narozenin. Její popel byl zčásti rozprášen na švédském pobřeží, kde ráda trávila léto, a zčásti uložen do rodinného hrobu ve Stockholmu.

Co ještě nevíte

*S Robertem Rossellinim natočila sedm filmů.

*Dokázala hrát v pěti jazycích.

*Mezi jejími milenci lze najít i taková jména jako John Steinbeck, Marlon Brando, Gary Cooper, John F. Kennedy nebo Yul Brynner.

*Celkem získala tři Oscary. Toho posledního v roce 1974 za film Vražda v Orient Expressu.

*Dcera Pia pracovala jako televizní novinářka. V roce 1982 přebrala místo zesnulé matky cenu Emmy.

*Z dcery Isabelly Rossellini vyrostla známá herečka, objevila se ve filmech Modrý samet (1986), Smrt jí sluší (1992) nebo Wyatt Earp (1994).

Akční letáky