Oskar Dirlewanger se narodil v roce 1895. Se začátkem Velké války narukoval do armády, aby bojoval za svou vlast. Ušpinit si ruce krví mu nevadilo, naopak, s každým zabitým nepřítelem se utvrzoval v tom, že tohle je ta správná životní cesta. Za své zásluhy získal Železný kříž první a druhý třídy. Válečný hrdina Dirlewanger se mohl těšit zářné budoucnosti a zvrácenost mu v tom jenom napomáhala.

Pedofil a sadista

Jako učitel měl přístup k malým dětem, obtěžoval je a vysloužil si doživotní cejch pedofila. Z práce byl okamžitě vyhozen, naštěstí pro něj mu Železný kříž získal téměř okamžitě nové zaměstnání v bance.

V roce 1932 vstoupil do NSDAP. Později se účastnil bojů ve Španělsku, kde nacisté podporovali generála Franciska Franka. Při bitvě byl Dirlewanger zraněn, ale nijak mu to neuškodilo – za statečnost si vysloužil v pořadí druhé vyznamenání, Španělský kříž. Svou naprostou oddaností k režimu si získal náklonnost samotného Hitlera, který mu za druhé světové války dovolil vytvořit vlastní bojovou jednotku, dnes známou jako 36. divize SS Dirlewanger.

Reputace jeho jednotku předcházela

Na rozdíl od ostatních jednotek se neskládala z ostřílených vojáků, ověnčených vyznamenáními, jako byl on sám, ale z krutých vrahů, násilníků, vězňů a těch nejhorších sadistů. Jako byl on sám. Svou novou divizi, čítající na začátku kolem několika desítek členů, vzal do bojů na východní frontě. Formace se později rozrostla o obrovské množství bojovníků a získala natolik špatnou reputaci, že se jich nepřátele báli a při zmínce raději prchali.

Dirlewanger byl ve svém živlu. Kontrola chladnokrevných vrahů mu dopřávala pocit nadřazenosti. Kdo neuposlechl rozkaz, byl na místě popraven. Počet členů tak během války neustále kolísal, protože i v sadistech se někdy pohnulo svědomí. Sám Dirlewanger se velmi často účastnil potlačování lidských práv a zabíjení nevinných. Během Varšavského povstání v roce 1944 upaloval lidi a děti a ženy zabíjel bajonetem.

Po masakru běloruské vesnice Chatyň se 36. divize stala tématem sovětských pohlavárů. Generál Žukov toužil sebranku zlikvidovat a na Dirlewangerovu hlavu vypsal odměnu. Jenže málokdo po velkorysé nabídce skočil, reputace ho předcházela a nakonec to skončilo tak, že odměna zůstala až do konce války nevybrána.

Spravedlnosti neunikl

V té době si Dirlewanger, oceněný už i Rytířským křížem a celkově 20 vyznamenáními, byl vědom možné hrozby a se zbývajícími členy své jednotky utekl na Západ. Válka pomalu končila a sadistický vůdce doufal, že se mu podaří ukrýt před lovci nacistů. Bohužel padl do francouzského zajetí, byl přesunut do zajateckého tábora Althausen, kde ho poznali polští vojáci a spravedlnost vzali do vlastních rukou. Dirlewangera 19. června 1945 ubili k smrti.

Protože se spekulovalo, že důstojník 36. divize unikl svému trestu a vojáci zabili někoho jiného, exhumovali v roce 1960 jeho tělo. Testy následně potvrdily, že se o Dirlewangera opravdu jedná.