Jenže Rusové chemický útok očekávali. O tom, že do německého tábora dorazil vůz s podezřelými maskami, je informoval jeden z nich. (Zdroj: www.youtube.com)
V noci před útokem si tedy vojáci natrhali oblečení, které mělo sloužit jako rouška, a s pocitem, že jdou na jistou smrt, se naposledy pomodlili. Jejich protivníci oproti tomu čekali v zákopech, až přijde jasné ráno. Jakmile zjistili, že vítr vane příznivým směrem, nasadili si masky a otočili kohoutkem. Bažinami se líně ploužil tichý nazelenalý smrtelný mrak. Vítězství bylo na dosah. Jakmile dal polní maršál Paul von Hindenburg vlajkou povel, němečtí vojáci v pravidelných rozestupech mířili k ruským zákopům.
Odhaduje se, že plyn pronikl do 20kilometrové vzdálenosti a udržoval se ve 12kilometrové výšce. Pro ruské vojáky to byl zničující útok.
Smrtelný plyn pronikl do 20kilometrové vzdálenosti a udržoval se ve 12kilometrové výšce. Pro ruské vojáky to byl zničující útok.
To, že smrtící plyn nenechá nikoho živého, si mysleli vojáci na německé straně. Když překročili první i druhou bojovou linii, mohl jim spadnout kámen ze srdce. Všude kolem nich leželi mrtví Rusové a z nebes padali mrtví ptáci. Nečekali však pohled na šedesát vojáků z 13. roty Zemljanského pluku, kteří se proti nim postavili.
Sergey Khmelkov, obránce pevnosti, který plynový útok přežil, vzpomníná: „Každý živý člověk, který stál venku na předmostí pevnosti, byl otráven k smrti ... tráva zčernala, všude byly roztroušeny okvětní lístky ... maso, máslo, sádlo byla zelenina otrávena a považována za nevhodnou ke konzumaci. “ (odkaz v ruštině)
Bylo to na nejvíce ohroženém místě, na Rudském mostě. Muži, jež měli z plynu nazelenalou pokožku, se pod vedením poručíka Kotlinského vrhli na nepřítele. Pohled na ně byl děsivý. Přes ústa měli ovázané bílé šátky, které se zabarvovaly krví. Na těch, kterým šátek spadl, bylo vidět, jak vykašlávají kusy sliznic. Z uší, nosu i očí jim začínala téct krev a kolem úst se tvořila krvavá pěna. Pomalu postupovali a stříleli do překvapených německých vojáků, které chodící zombie nikdy nespatřili. Začali ustupovat tak rychle, že zakopávali o své vlastní drátěné pasti. (Zdroj: en.wikipedia.org)
Na první pohled to byla pro Rusy beznadějná mise. Poručík Vladimir Kotlinsky ale dokázal své vojáky přesvědčit, aby bojovali až do konce, což se jim vyplatilo. Němci nakonec pevnost nedobyli a sami Rusové ji zničili tak, že z ní zbyly jen ruiny.
Po bitvě se zprávy o statečnosti ruských vojáků rozšířily široko daleko. Noviny o nich psaly a celou bitvu pojmenovaly jako „Útok mrtvých mužů“. Padlý poručík Kotlinský byl posmrtně vyznamenán Řádem svatého Jiří čtvrtého stupně. Na počest také vznikla i píseň heavy metalové kapely Sabaton a v roce 2014 byla složena skladba Rusové se nezvdávají: „Ani desítky vojáků nesmířily se s osudem, spáleni do kostí, vrhli se do bitvy, a nepřítel letěl, strach zahnal posledního, který nikdy neviděl útok mrtvých..."(Zdroj: www.ranker.com)
