Jejich krutost jim nelze upřít. Osudná procházka je dodnes považována za nejbrutálnější způsob popravy v dějinách lidstva.
Osudná procházka
V době vikinské Seveřané plenili, přepadali, dobývali a osidlovali mnoho oblastí Evropy. Jejich lodě, tyčící se daleko za obzorem, naháněly hrůzu všem, jež je byť jedním okem spatřili.
Vikingové byli nejen skvělými bojovníky, svůj respekt si získali především pro svou bezohlednost a brutalitu. Vikingové byli dokonce tak neúprosní, že i byzantský císař v Konstantinopoli je využíval jako elitní varjažskou gardu.
Taktik mučení, které Vikingové používali, bylo několik. Krvavý orel byl jen jednou z nich. Při mučení metodou krvavých orlů se obětem vytahovaly ze zad plíce, ze kterých se vytvořil pár křídel.
Vikingové nepřicházeli do měst na přátelskou návštěvu. Všechny, které považovali za nepřátele, krutě a nelítostně mučili. Prioritou bylo dobýt území, bez ohledu na počet padlých hlav.
Všechny mučící praktiky Vikingové prováděli ve jménu svého boha Odina, otce severského panteonu bohů a boha války.
Kromě krvavého orla používali Vikingové i jiné metody mučení. Jednou z nich byla "osudná procházka".
Nejhorší způsob popravy, kterou Vikingové vyhradili jen pro nejhorší zločince
Tento způsob mučení byl určen pouze nejhorším zločincům. Obětem bylo rozříznuto břicho a byl vytažen kus střeva. Mučitel pak držel střeva oběti při chůzi kolem stromu. Oběť chodila kolem stromu tak dlouho, dokud se celý střevní trakt neomotal kolem kmene.
Pro více informací se podívejte na toto video:
Vikingové volili vždy takové metody mučení, které byly zřetelným varováním pro všechny další adepty. Věděli, jak si z nepřátel udělat správný příklad své síly.
Každé vikinské mučení mělo oběť vždy zabít. O to hrůznější bylo.
Historikové dlouho podobné vikinské praxe mučení svých nepřátel považovali za pouhé nepochopení situace, než se ukázalo, že krvavý orel nebo osudná procházka byly každodenním chlebem této doby.
Případná oběť osudné procházky většinou zemřela dříve, než bylo celé její střevo obnaženo.
Tento způsob zacházení Vikingů s nepřáteli však nebyl pouze výstrahou, byl spojen s obranou jejich cti.
Právě tento extrémní způsob popravy byl vyhrazen pro výjimečné případy. Obvykle souvisel se situacemi, kdy byla ohrožena vikinská pověst a čest, které vikinští válečníci považovali za klíčové. Spouštěčem takové brutality mohlo být například zajetí jedince, který potupně usmrtil otce vikinského válečníka nebo jiného mužského příbuzného.
Zdroje:
