Ženy statečně pašovaly několik měsíců malé balíčky střelného prachu, a to na těch nejukrytějších místech na těle či v šatech. Při případném odhalení musely počítat s téměř jistou smrtí.
Nejvýraznější ze skupiny byla Róża Robota. Pocházela z židovské rodiny a bydlela ve městě Ciechanów. Po vypuknutí války se s rodinou musela stěhovat do místního ghetta, kde se aktivně účastnila odboje. Následně byla s celou rodinou převezena do koncentračního tábora Osvětim, odkud se po selekci přesunula do tábora Osvětim II Birkenau. Tam byla poslána do třídírny oděvů a osobních věci po mrtvých vězních (Zdroj: https://www.shekel.cz/39527/roza-robota-divka-ktera-pomohla-vzpoure-v-auschwitzu).
Roza Robota, jedna z nejvýraznějších ženských odbojářek v Osvětimi
Netrvalo dlouho a Róża se v táboře spojila s odbojovou organizací. Tu vedli Židé ze Sonderkommandu, což byla zvláštní skupina vězňů, kteří měli na starost odklízení mrtvých těl z plynových komor tábora. Členové ji požádali, jestli by jim nemohla pomoct s chystaným povstáním. Cílem bylo pašování výbušnin z muniční továrny Weichsel-Union-Metallwerke. Ty pak chtěli odbojáři využít ke zničení plynových komor a hlavně krematorií.
Róża ihned souhlasila. Brzo dala dohromady skupinu asi 20 dívek, které ji s elementární části plánu, tedy s pašováním, pomohly. Pytlíčky s práškem nosily pod nehty, připevněné na rukou či upevněné z vnitřní strany šatů. Některé zdroje hovoří o tom, že se jim občas podařilo pronést kousky dynamitu. Ty ukrývaly zapošité ve svém oblečení. Všechno se následně předávalo Sonderkommandu.
Pečlivá příprava, která trvala přes rok, vyvrcholila 7. října 1944. Jeden z členů Sonderkommanda přistoupil k dozorci a s vítězným „Hurá!“ ho udeřil kladivem. Tím započal masivní pokus o útěk, který však skončil tragicky (Zdroj: https://www.history.co.uk/article/the-great-sonderkommando-revolt-of-1944) .
Po prvním signálu nastal v táboře chaos. Tři zástupci SS byli zabiti, jeden z nich dokonce zaživa spálen v krematoriu. Tucet pak zraněno. Vězni se bránili vším, co bylo po ruce, tedy kladivy, noži, dláty a vyrobenými výbušninami. Vzbouřencům se z části podařil jejich plán, a to podpálit krematorium IV. Po zapálení dovnitř hodili předpřipravené výbušniny, které zafungovaly, jak měly. Budova byla následkem ohromného výbuchu rozbořena. Několik set vězňů také využilo zmatku a prostříhalo ostnaté dráty vedoucí kolem táboru. Jejich špatná orientace v terénu je však zavedla přímo do náruče nacistických posil tábora.
Výsledná bilance zemřelých byla děsivá. Přibližně 200 členů Sonderkommanda bylo přinuceno ležet tváří dolů, načež je dozorci postupně stříleli do týla. Dalších 250 zastřelili při útěku. Utéct se podařilo jen dvěma desítkám vězňů.
Po masovém zatýkání a zabíjení přišly na řadu další výslechy. Po několika dnech nacisté našli a zatkli také čtyři dívky, které se podílely na pašování střelného prachu. Byla mezi nimi i Róża. Všechny vězenkyně po dobu celého měsíce v kuse mučili, aby jim poskytly další jména. Všechny však zarytě mlčely. Nakonec je nacističtí dozorci 6. ledna 1945 všechny popravili. Róża ještě před smrtí nabádala odbojáře k odvaze a udatnosti. Prosila je, aby v odbojové činnosti pokračovali a nenechali se odradit (Zdroj: https://www.jewishvirtuallibrary.org/the-revolt-at-auschwitz-birkenau ).
