Jak žily manželky dozorců v Osvětimi: některé se chovaly hůře než jejich muži

4. listopad 2020 četba na 3 minuty
Vila Rudolfa a Hedwig Hössových v Osvětimi

Vila Rudolfa a Hedwig Hössových v Osvětimi

Foto: Profimedia.CZ

Manželky nacistických pohlavárů ve většině případů nebyly po válce uznány vinnými. To ale neznamená, že se na zločinech svých mužů nijak nepodílely. Ženy velitelů koncentračních táborů například rády nosily šaty ukradené vězňům a pyšnily se jimi na večírcích.  

O rodiny velitelů a dozorců bylo v koncentračních táborech dobře postaráno. Měly k dispozici komfortní byty, z řad vězněných žen si mohly vybrat služebné, kadeřnice i švadleny. Konkrétně v Osvětimi se přímo v hlavním táboře nacházel obchod s potravinami, fungoval tu sportovní klub, nechybělo ani kulturní vyžití v podobě kina a divadla.

Uprostřed pekla na zemi se pořádaly večírky a tancovačky, na kterých se pil alkohol v takové míře, že se dozorci leckdy divili, vedle koho se to ráno probudili. Milostné aféry byly běžné a nikdo jim nepřikládal význam.

Osvětimský velitel Rudolf Höss měl k dispozici luxusní dvoupodlažní vilu. Jeho manželka Hedwig trávila volné chvíle v květinové zahradě a s péčí o pět dětí jí pomáhaly chůvy. Sladké nicnedělání ji ale nenaplňovalo. Potřebovala nějakou seberealizaci, a našla ji v oblasti módy.

Toužila po vlastním krejčovském salonu a v Osvětimi se jí tato podnikatelská příležitost sama nabídla. Ve skladech se kupilo oblečení po zplynovaných židovských ženách a některé kousky byly obzvláště drahocenné. Hedwig je uměla rozeznat a věděla, jak je přešít a upravit, aby byly skutečně šik. Do salonu si vybírala švadleny z řad vězeňkyň, což značně ušetřilo náklady. Její produkce zaznamenala mezi dozorkyněmi velký úspěch a obchod jen vzkvétal.

Není však známo, že by Hedwig někomu osobně ublížila; svým šičkám z tábora vlastně zachránila život, když jim dala práci, jakkoli byla neetická. Po manželově popravě se proto vyhnula soudu a žila skromným životem v ústraní.

Ilse KochZdroj: By Neznámý autor, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=12691290

Zato Ilse Koch, manželka velitele Buchenwaldu, ve své krutosti zastínila i svého muže. Zatímco Karl-Otto Koch vězně "jen" vraždil za účelem vlastního obohacení, čachroval s účetnictvím a zpronevěřoval nacistický majetek, o Ilse se říkalo, že zabíjí vězně kvůli jejich tetování. Z potetované kůže si pak prý vyráběla různé dekorativní předměty do domácnosti.

Vina se v tomto bodě "buchenwaldské čarodějnici" nikdy neprokázala, ovšem svědectví o jejím sadistickém zacházení s vězni bylo víc než dost. Po válce byla odsouzena k doživotnímu vězení, kde v roce 1967 spáchala sebevraždu. Ke konci života napůl zešílela a strašily ji stíny buchenwaldských obětí. Jejího muže stihli popravit v dubnu roku 1945 sami nacisté, důvodem byly jeho podvody a neodůvodněné vraždy.

Akční letáky