Helena byla poslána třídit zabavené věci příchozích Židů, které se hromadily ve skladu zvaném Kanada. Netušila, že na druhý den pro ženy z jejího transportu esesmani chystají smrt v plynu. Helena měla být jednou z obětí, ale zachránila ji zvláštní náhoda.
Ten den totiž jeden z dozorců slavil narozeniny a kápo hledal ve skladu dívky, které umějí zpívat nebo recitovat, aby oslavenci předvedly malé vystoupení. Vybral si i Helenu. Když před nacisty v slzách odzpívala narozeninové přání, mladý oslavenec z ní nemohl spustit oči. Večer nařídil kápovi, aby tu krásnou dívku s úžasným hlasem ráno opět přivedl do skladu. Tam už pak Helena zůstala a plynové komoře se díky tomu vyhnula.
Dozorce, který jí zachránil život, pocházel z Rakouska a jmenoval se Franz Wunsch. Na rozdíl od svých kolegů, kteří si běžně vybírali pohledné vězeňkyně za účelem uspokojení sexuálních choutek, Wunsch po Heleně jen nesměle pokukoval. V poledne jí poslal balíček sušenek s vyznáním lásky. Sušenky vyhladovělá dívka snědla, ale vyznání zmuchlala a vhodila do koše. "Radši bych na místě umřela, než abych si něco začala s esesákem," prohlásila.
Její pocity se ale časem začaly pozvolna proměňovat, když pochopila, že ji Wunsch chrání i nadále a riskuje kvůli ní vlastní život. Z vděčnosti se mu tu a tam fyzicky oddala. Když pak do Osvětimi přicestovala i její sestra Rozinka s dětmi, Wunsch okamžitě vyjednal práci ve skladu i pro ni. Děti zachránit nedokázal.
Obě sestry díky němu válku přežily. Helena se snažila na celou záležitost zapomenout a ve víru nového života pustila Wunsche z hlavy. Když byl ale za svou účast na holocaustu počátkem 70. let souzen rakouským soudem, svědčila v jeho prospěch. Pamětníci vypověděli, že Wunsch byl typickým nacistou, který nenáviděl Židy, podílel se na selekcích a brutálně bil uvězněné muže i ženy. "Láska k Heleně mě změnila," obhajoval se u soudu.
Rakouské zákony byly v té době k bývalým nacistům už velmi shovívavé, a tak osvětimský dozorce nakonec vyvázl bez trestu.
Helena Citrónová se dlouhá léta zdráhala přiznat, že k němu za krutých válečných let chovala určité city. "Teprve teď se mi to vrací jako bumerang. V některých chvílích jsem ho upřímně milovala," uvedla v britském dokumentu natočeném krátce před její smrtí v roce 2005. Franz Wunsch, který zemřel o čtyři roky později, ji podle svých slov nikdy milovat nepřestal.
