Zdroj: Profimedia.cz
Slepě se zamiloval do krásné ženy a následoval ji do Osvětimi. Netušil, jaké peklo oba zažijí
Noční tramvaj s hlukem projížděla městem. Cesta se zdála nekonečná. Eva a Rudolf za ni ale byli vděční. Láskyplně se tiskli k sobě a vzpomínali na poslední výlet. „S tebou bych šel až na kraj světa,” zašeptal mladík. V tu chvíli netušil, že vlastně skládá slib.
www.idnes.cz, www.klubknihomolu.cz, www.montrealgazette.remembering.ca
Poznali se na jaře roku 1940 v pražském sionistickém spolku. Bláznivě se do sebe zamilovali. „Byli jsme lehkomyslní,” vzpomínala Eva Rodenová, rozená Vonchovská. „Scházeli jsme se na židovském hřbitově, povídali si u náhrobku Rabbiho Löwa, sundávali jsme si hvězdy, chodili do kina a po Praze jezdili tramvají.”
I přesto, že zuřila válka, prožívali spolu šťastná léta. Pak ale Evě a její matce přišlo předvolání do terezínského transportu. Student medicíny Rudolf na nic nečekal. Oblékl si sako a kravatu a esesmany přesvědčil, že odjíždí také. „Dívali se na mě jako bych se zbláznil.”
Eva a Rudolf Rodenovi
Pobyt v Terezíně nebyl špatný. Uběhlo šest měsíců a Eva s Rudolfem slavili svatbu. Díky tomu dostali pár propustek. „Říkali jsme si, co kdybychom se tam už nevrátili? Ale vrátili jsme se,” krčila rameny žena. V prosinci 1943 byli deportování do nejkrutějšího z nacistických táborů. Do Osvětimi.
Jako zázrakem prošli obávanou selekcí. Vyhráno však neměli. Denně kolem nich kroužila smrt. Při životě je držela jejich láska. Vždy si našli sekundu na tajné pohlazení nebo povzbuzující stisknutí dlaně. Pak ale byla Eva poslána do koncentračního tábora Bergen-Belsen u Hamburku.
Bylo to štěstí v neštěstí. V dubnu 1945 ji osvobodila britská armáda. Nakazila se ale tyfem. V tu chvíli ji již hledal Rudolf. 60 tisíc těl bylo naskládáno v cirkusovém stanu. Záznamy však hovořily jasně. Eva mezi nimi nebyla. Naštěstí se uzdravila. O měsíc později se již mladí manželé stěhovali do garsonky.
Jistější je emigrace
„Byli jsme jako v euforii. Cítili jsme, že už se nám nemůže nic stát. Pak ale přišel Vítězný únor. Nechtěli jsme opakovat stejnou chybu,” vzpomínali Rodenovi. Za války ztratili 123 příbuzných. Zármutek se jim zaryl do srdce. Proto se rozhodli, že emigrují do Kanady.
Začali nový život. Cestovali, jezdili na chatu a pořádali rodinná setkání. Rudolf si dokončil školu a stal se uznávaným psychiatrem. Na sklonku 70. let začali na popud svých vnoučat psát knihu. V češtině vyšla pod názvem Životy ve vypůjčeném čase. Společně prožili 72 let. Rudolf zemřel 24. února 2015 v Montrealu ve věku 91 let. Eva podlehla nemoci COVID-19 4. května 2020 ve věku 96 let.
