Otmar Freiherr von Verschuer (†73) se narodil 16. července 1896. Pocházel z velmi dobře situované rodiny a titul barona (Freiherr) užíval od dětství. Jeho otec byl vlastníkem těžební společnosti. Otmar dělal svým rodičům radost. Během první světové války projevil nebojácnou a statečnou povahu a roku 1918 povýšil na nadporučíka. Doktorát z medicíny získal na mnichovské univezirtě, habilitoval v Tübingenu.
Dvojčata
Už na škole byl fascinován dvojčaty. Stejným směrem vedl i Mengeleho. Donutil ho přijmout místo osvětimského lékaře a odebíral od něj krevní vzorky. Bohužel zašel i mnohem dál a vyžádal si mrtvá těla Romů, lidské kostry a vnitřní orgány dětí. Za podporu zvěrstev, které se v likvidačním táboře udály, nebyl souzen. To bylo pro Otmara von Verschuera typické. Toužil po poznání zakázaného a tabuizovaného, ale nechtěl si špinit vlastní ruce.
Árijská rasa pro něj byla jediná životaschopná a zastával procesy rasové hygieny. Byl hlasitým propagátorem sterilizace a bytostně nesnášel rozpolcené osobnosti, alkoholiky, epileptiky, lidi s depresemi nebo slepce.
Schizofrenie
Paradoxem je, že schizofrenií, kterou odsuzoval, trpěla po válce i manželka Artura Radvanského. Pracovala v Osvětimi jako písařka a po válce ji hrůzy, které zažila, zničily. Bohužel nebyla zdaleka jediná. Lékař se oháněl rizikem dědičnosti. Ve všeobecném trestním zákoníku z roku 1927 bylo umožněno osvobodit sterilizace s lékařskou indikací od trestu. Bylo provedeno přes sto tisíc zákroků.
Celý život stál v pozadí a všemožné pokusy skrýval za vědu. Dokázal balamutit lidi a přinutit je, aby mu při své práci sháněli materiály pro další výzkum. V čele týmu stál Josef Mengele, na spoustu dalších se zapomnělo. Robert Ritter působil stejně jako Eva Justinová v Moringenu. Do tábora pro děti a mladistvé se dostaly i potomci českých odbojářů a museli snášet týrání a ponižování. Bohužel to často končilo smrtí nebo zmrzačením.
Čestný host
Zatímco Mengele dožil jako štvanec na druhém konci světa, Otmar von Verschuer se ke své práci během války zásadně nevyjadřoval, v roce 1951 začal působit na katedře genetiky v Münsteru, zvolili ho předsedou Německé antropologické společnosti a byl čestným hostem mezinárodních konferencí. Po automobilové nehodě, kterou nepřežil, se dočkal oslavných vzpomínek.
