Jak se trestali otroci ve starém Římě: Nejhorší byla pomsta za vraždu pána

Otroci starého Říma

Otroci starého Říma

Foto: Yulia Serova / Shutterstock

To, jak se s otroky zacházelo, záviselo především na jejich pánovi a jeho přístupu k otrokům. Cílem však bylo takové chování, aby otroci nepovažovali svůj život za příliš těžký a neměli potřebu se bouřit. Přesto se ve starém Římě našlo velké množství případů, kdy se s otroky jednalo jak s bezvýznamnou věcí. 

Římané měli společnost plnou otroků. Počet svobodných mužů a na druhé straně počet otroků byl téměř stejný. Život římských otroků se tak mohl značně lišit podle toho, jaké úkoly dostávali a co dělali jejich páni. Otroci mohli být gladiátory, důlními dělníky, prostitutkami, manažery, hrnčíři atd. Mohli tak vykonávat prakticky každou římskou práci.

Život římského otroka rozhodně nebyl ideální, mohl však někdy poskytnout více výhod, než by se zprvu mohlo zdát. Záruka, že život v zajetí bude útrpný, však byla vždy o něco vyšší.

Otroci obvykle spali na hromadě slámy s dekou navrchu, a to buď v kuchyni, nebo na chodbě, případně na půdě. Atraktivní dívky se musely zcela podvolit svým pánům.

Satirický básník Juvenal vypráví o otrokyni jménem Pescas, kterou její paní pravidelně bila v domnění, že slouží chlípným potřebám jejího manžela. Sami otroci se pak nezmohli na nic jiného než na mumlání několika slov, krádeže jídla, šíření falešných pomluv a podobné drobnosti.

Zákonná práva v životě římského otroka nic neznamenala. Neměli ani právo uzavřít sňatek. Mohli sice založit rodinu, ale pán mohl následně pár rozdělit nebo jednoho z nich prodat, pokud chtěl. Děti narozené z tohoto založení byly rovněž majetkem pána a mohly být prodány a odděleny od svých rodičů.

Trestání otroků ve starém Římě

Římské trestní právo bylo tvrdé a nekompromisní. Obrazy ukřižovaných zločinců nebo jedinců zaživa sežraných lvy uprostřed kolosea tak nejsou pouhé mýty vytvořené historií.

Zdroj: Youtube

Římské tresty se ve skutečnosti lišily v závislosti na postavení v římské společnosti. Jelikož otrok neměl žádná práva, bylo s ním většinou zacházeno jako se zbožím. Samotné bití bylo běžným nástrojem, jakým dal pán svému "majetku" najevo, že chyboval.

Otroci však nebyli pouze biti. Část z nich si vysloužila tetování na čele či nošení kusu dřeva pevně uvázaného kolem krku. Když se povedlo otroka přistihnout při kráděži, mohl být za svůj čin potrestán smrtí. Trestů smrti existovalo několik, jejich způsob závisel především na druhu spáchaného zločinu. V Neronově době bylo trestem za velezradu svléknutí do naha, držení hlavy na vidlici a ubičování k smrti.

Trestem za otcovraždu bylo vhození do řeky. Mezi další způsoby usmrcení patřily: stětí, uškrcení, shození zločince z vysoké budovy nebo útesu, pohřbení zločince zaživa nebo ukřižování. Otroci byli také často za trest zavíráni do pracovního domu nebo polepšovny, kde museli otáčet mlýnem na mletí obilí.

Escrava Anastacia - ilustrace Jacquese Araga, 1839

Smutný příběh otrokyně tak krásné, že ji nutili nosit železnou masku

Nejhrozivějším trestem pak byl ten, jež náležel za spáchání vraždy samotného pána domu. Tedy právoplatného majitele otroka. Trest spočíval v mučení a zabití všech členů otrocké rodiny.

Zdroje:

www.tribunesandtriumphs.org

en.wikipedia.org

www.jstor.org