Po první světové válce vstoupil Otta Förschner mezi ozbrojené síly Německa, odkud se po 12 letech přesunul do řad SS a NSDAP. S operací Barbarossa v roce 1941 povýšil na důstojníka 5. tankové divize SS Wiking a odjel na východ. V přestřelce byl zasažen do oka, a musel se stáhnout.
Bojové služba se pro něj jako zdravotně nezpůsobilého stala uzavřenou kapitolou, což ovšem neznamenalo úplný konec jeho kariéry - v roce 1942 byl převelen do koncentračního tábora Buchenwald, v němž měl pracovat jako dozorčí.
Vedení s ním bylo zřejmě spokojené, protože mu následující rok nabídlo pozici velitele nového tábora Mittelbau-Dora, který fungoval jako pobočný Buchenwaldu. Förschner nabídku s nadšením přijal, aniž by tušil, co všechno se od nejmocnějšího muže tábora vlastně očekává.
Nespokojené vedení
Spolu s touto pozicí získal i místo generálního ředitele společnosti Mittelwerk GmbH, jejíž personál, vězni z Mittelbau-Dora, vyráběl pro Německo raketové střely. Förschner si také mohl zvolit vlastní tým dozorčích, těmi se – k nepochopení nadřízených – stali povětšinou němečtí komunističtí vězni.
Krutovláda jednookého Förschnera v táboře nikdy nenastala. Velitel neuměl jednat se svým personálem, natož s vězni, ke kterým byl příliš měkký a shovívavý. To se nelíbilo hlavnímu inspektorovi a bezpečnostním službám SD a gestapu, jeho způsob velení ostře kritizovali. Zvláště gestapo Förschnerovy další kroky pozorně sledovalo.
Sabotáž
Tvrdě narazil v listopadu 1944, kdy bylo odhaleno, že jím jmenovaní funkcionáři záměrně sabotovali vyráběné rakety. Kromě toho vyšlo najevo, že Förschner zatajil bonusovou platbu 10 000 říšských marek od společnosti Mittelwerk. Vyšetřování se protáhlo do února 1945, poté byl Förschner zbaven velitelského postu v Mittelbau-Dora a přesunut na stejnou pozici do tábora Kaufering, jenž byl součástí Dachau.
Nové prostředí si moc neužil, protože už v dubnu byl zajat Američany a 13. prosince za válečné zločiny odsouzen k trestu smrti oběšením. Poprava se konala 28. května 1946 ve věznici v Landsbergu.
