Sedm liliputánů

Mnoho vývojových vad je dědičných, a proto když se rumunskému rabínovi Ovitzovi sedm dětí z deseti narodilo s nanismem, nikdo nebyl příliš překvapen. Jeho potomci si kvůli malé výšce užili své, ale nakonec z toho udělali svou největší přednost a rozjeli úspěšný byznys.

Říkali si Lilliput Troupe, objížděli celou Evropu a bavili diváky představeními a hrou na malé nástroje. Objevili se i v Československu. Jejich kariéra by dosáhla závratných výšin, kdyby se Hitler roku 1933 nechopil moci. Sedm liliputánů se, v kombinaci se svým židovským původem, stalo terčem nesnášenlivosti, kterou si po takových úspěších nedokázali logicky vysvětlit. Ale nenechali se zlomit.

Protřelost jim z identifikačních papírů odstranila poznámky o původu, takže byli „pouze“ trpaslíky a nežidovská společnost je vnímala lépe. Tato lest jim vydržela až do roku 1944, pak museli nejen oni, ale i dalších pět členů rodiny normálního vzrůstu odejít do Osvětimi.

Mengeleho klenoty

Jejich příchod rozezněl pomyslné fanfáry. Kolem sedmi trpaslíků se utvořil kruh zvědavců a dozorčí šli okamžitě shánět někoho jménem doktor Mengele, jenž se měl celé rodiny ujmout. Co Ovitzovi slyšeli, podobnými exempláři se doktor rád obklopoval.

Ovitzovi se, na poměry koncentračního tábora, dočkali královského zacházení. Byl jim vyčleněn samostatný blok, měli mnohem lepší stravu mohli se umývat. To vše výměnou za návštěvy u vlídného doktora, kterému nejmenší z rodiny říkali strýček Josef.

Za dveřmi své ordinace se onen přátelský a starostlivý Josef Mengele přeměnil na upíra lačnícího po krvi, kterou z trpaslíků vysával až do jejich omdlení. Na ženách z klanu prováděl bolestivé gynekologické experimenty, dalším lil do uší horkou vodu nebo odebíral kostní dřeň bez podání anestetik. Násilným pokusům se nevyhnul ani 18měsíční Shimshon.

Adolf a Sněhruka

Adolf Hitler miloval Disney pohádky, ačkoliv byly v Německu zakázány. Sám údajně vlastnil kopii Sněhurky a sedmi trpaslíků a Mengele se ho rozhodl potěšit „živou inscenací“. Ovitzovy přinutil tančit, zpívat německé písně a hrát na nástroje. Přestože videozáznam nebyl nikdy nalezen, věří se, že si ho Mengele odnesl do Argentiny.

I tady, za branami nejobávanějšího nacistického koncentračního tábora, se postižení liliputánů stalo jejich největší předností. Mengele žádného z nich nezabil a po osvobození se stali nejpočetnější rodinou, která z tábora vyvázla živa, i když s doživotními komplikacemi a pošramocenou psychikou.