Otřesný případ zanedbání péče odhalili sociální pracovníci v roce 1991 v zapadlé vesnici na jihu Ukrajiny. Když Oxanu našli, běhala po čtyřech, vrčela a štěkala stejně jako její čtyřnozí společníci. Živila se syrovým masem a zbytky, lízala si rány a neuměla se ani postavit na dvě nohy, natož mluvit. Dívka byla okamžitě rodičům odebrána a poslána do sirotčince, kde s ní měly ošetřovatelky velmi těžkou práci.

Oxana byla v té době těžkým oříškem pro úřady, které nechtěly veřejně přiznat, že se něco takového v rozpadajícím se Sovětském svazu stalo. Snažily se dívku držet ve škole, kde se ale vůbec nemohla rovnat svým vrstevníkům. Teprve později se Oxaně dostalo odbornější pomoci v ústavu pro mentálně postižené. Postupně se naučila chodit a komunikovat jako člověk, v ústavní péči však zřejmě zůstane po celý život.

Následující video pochází z doby, kdy bylo Oxaně 15 let. Tehdy se ještě uměla naplno vžít do role psa:

Zdroj: Youtube

Podle psychologů se Oxana rozmluvila lidskou řečí jen díky tomu, že do svých třech let žila s rodiči a některá slovní spojení se naučila už tehdy. Přestože je zapomněla, zůstala vryta v jejím podvědomí. "Vlčí děti", kterým chybí lidská společnost mezi prvním a pátým rokem života, propásnou nejdůležitější období vývoje řeči a pozdější pokusy naučit je mluvit se nesetkávají s úspěchem.

Letos Oxana slaví 35. narozeniny a je schopna se normálně bavit s přáteli, její hlas je jen monotónní, bez přirozené intonace. Pracuje jako dojička krav a jejím domovem zůstává ústav. V minulosti se setkala se svým biologickým otcem a jeho syny, společné soužití ale psychologové nedoporučují. Jejím největším snem je potkat svou matku, ta ale zůstává nezvěstná.