Lukrécie se narodila 18. dubna roku 1480. Byla třetím dítětem kardinála Rodriga Borgii a jeho oblíbené milenky Vannozzy dei Cattanei. Šeptá se, že ihned po porodu se pozdější papež Alexandr IV. radil s astrologem, který jeho novorozené dceři předpověděl pozoruhodnou budoucnost. Možná proto ji uznal, v zástupu dalších svých nemanželských dětí, za svou.

Jestli to bylo pro malou holčičku štěstí, historici stále polemizují. Kardinál Borgie byl jedním z nejkontroverznějších duchovních, jehož život doprovázely četné milenky a skandály. Když byl v roce 1492 zvolen papežem, současná zpráva o něm uvedla: „Začaly antikristovy dny, neboť většího nepřítele náboženství, Krista i Boha si nelze představit." Špatná pověst se tak automaticky snesla i na Lukrécii, jež se stala součástí papežovy sňatkové politiky.

Královna nebo pěšec?

Holčička byla vychována v domácnosti své sestřenice Adriany Orsini, kde získala pozoruhodného vzdělání. Naučila se latinu, řečtinu, italštinu a francouzštinu. Byla milovnicí hudby, poezie a tance. Díky tomu, že se v dospělosti dokázala s přirozenou ladností pohybovat i v nejvyšších kruzích a měla skvělý politický úsudek, často ji v papežově nepřítomnosti svěřovali jeho záležitosti. Znepokojovala tím celý Vatikán, jež byl zhrozen z toho, že do vlády duchovního otce je zapojena žena a navíc nemanželská dcera.

Lukrécie však nebyla jen inteligentní. Byla také krásná. Měla blond vlasy sahající až ke kolenům. Oříškové oči, bezchybnou pleť i zuby, smyslná ústa a labutí šíji. Byla štíhlá a měla pevná ňadra. Pro muže byla ztělesněním všech jejich snů. Už v 11 letech ji tak její otec plánoval provdat za šlechtice dona Gaspara d'Aversa. Když byl však zvolen do funkce papeže, sňatek již nebyl dostatečně výhodný. Jejím manželem se tak stal hrabě z Pesary, Giovanni Sforza.

Důvod byl jasný, Alexandr potřeboval mocného spojence v severní Itálii. Dobové zprávy zaznamenaly, že svatba byla oslavována dlouho do noci a provázely ji dokonce i incestní sexuální orgie. Po několika letech však spojení s hrabětem z Pesary ztrácelo mocenský význam. Papež se tak rozhodl sňatek anulovat. Jako důvod uvedl Giovanniho impotenci. To Itala rozzuřilo. Bylo známo, že jeho první žena zemřela při porodu. Obvinil tak Lukrécii z incestu s jejím otcem i bratrem. Nařčení ale nakonec odvolal a rozvod podepsal. Papežova dcera tak byla znovu prohlášena za pannu.

V tu dobu již byla několik měsíců těhotná. Šeptalo se, že otcem dítěte je její bratr Cézar. V únoru 1498 bylo ale na březích Tibery nalezeno tělo jednoho z Alexandrových komorníků – Pedra Calderona, který byl Lukréciným oblíbencem, s nímž pravděpodobně udržovala milenecký vztah. Kdo ho zavraždil není dodnes známo.

Lukrécie Borgie a její vzhled

V červenci 1498 si Lukrécie znovu oblékla svatební šaty. Byla provdána za Alfonse, vévodu z Bisceglie a nemanželského syna neapolského krále. I přesto, že byl sňatek domluvený, do charismatického muže se zamilovala. Rodinná politika však její štěstí zničila. Alfonso byl jejím druhým manželem, jež se stal pro vládu papeže zbytečným. V červenci roku 1500 byl na schodech baziliky svatého Petra napaden a těžce zraněn. O měsíc později, když se ještě zotavoval, byl uškrcen Cézarovým služebníkem. Lukrécie se tak stala ve svých 20 letech vdovou a opět vhodným nástrojem sňatkové politiky svého otce.

V té době se o ní rozšířily pověsti travičky. Skandální příběhy vypravovaly, že ve svém prstenu uchovává jed. Tyto pomluvy nebyly nikdy dokázány, i když je známo, že nepřátelé její rodiny často záhadně mizeli. Její pověst také kazily zvěsti o incestu, otravě a strašlivé smrti jejího posledního manžela. Když se tedy potřetí vdávala, rodina jejího nového muže Alfonse d'Este, požadovala dvě podmínky. Měla se vzdát svého syna Rodriga a zaplatit věno ve výši 100 000 dukátů.

Zdroj: Youtube

Manželství prý bylo šťastné, i když kolovaly zvěsti, že Lukrécie má poměr se svým švagrem nebo malíři či básníky, které jako vévodkyně podporovala. I přesto, že porodila osm dětí, muži ji nazývali „perlou tohoto světa“ a byla ztělesněním rozkoše a vášně. Jako femme fatale se stala námětem řady uměleckých děl.

Zdroj:

www.historyextra.com, www.cs.wikipedia.org, www.newworldencyclopedia.org