Nejvýznamnějších osobností umění 20. století., zakladatel kubismu, malíř, sochař, grafik Pablo Diego José Picasso se narodil 25. října 1881 ve španělské Malaze do rodiny malíře, byť jen velmi průměrného nadání. Po svém otci zdědil Pablo houževnatost, odvahu, oddanost, vnímavost k umění a jistou genialitu. Po své matce nejen vnější zjev, ale také i mezi jejími předky je možné kromě toho najít dva malíře. Kromě manželky měl i mnoho milenek, byl dvakrát ženatý a měl čtyři děti se třemi ženami.

Po porodu se málem udusil

K jeho narození se váže hned první z nesčetných legend. Porodní bába se domnívala, že Picasso je již mrtvý a proto se věnovala ihned zase matce. Jen duchapřítomnost Dona Salvadora, strýce a kvalifikovaného lékaře, zachránila dítě před smrtí udušením. Jeho metoda byla při tom jak jednoduchá, tak účinná. Foukal pozdějšímu géniovu kouř svého doutníku do obličeje, načež malý Pablo začal křičet.

Prvních deset let svého života strávil Picasso ve svém rodném městě Malaze. Rodina žila ve skromných podmínkách. Otec rodinu zajišťoval svým nevelkým příjmem jako učitel kreslení a konzervátor Městského muzea. Později rodina odešla do provinčního hlavního města La Coruña na severu Španělska, kde jeho otec dostal lépe placené místo.

Zázračné dítě

Pablovo nadání jako první začal podporovat jeho otec, ačkoliv měl z počátku obavy o výkony Pabla ve škole. Už ve škole kreslil při každé příležitosti. Když učitel matematiky psal číslice na tabuli, Pablo kopíroval jejich tvar a matematický problém byl pro něj v tu chvíli vedlejší. Obvyklému vzdělání se génius bránil a svůj umělecký výkon vzal do svých rukou, ve svých 13 letech dosáhl umění svého otce. Picasso byl úspěšný i na umělecké škole, traduje se, že Pablo svou postupovou práci do kurzů klasického umění a zátiší pro pokročilé odevzdal již za jeden den. Byl zázračným dítětem. Bez zvláštního vzdělání již ve 14 letech vyhověl nárokům vážené akademie.

Promiskuitní Fernande

Bohémsky život umělce se promítal i do jeho osobního života. Nejslavnější múzou a inspirací v počátečních fázích kubismu se mu stala krásná Fernande Olivier (vlastním jménem Amélie Lang), kterou potkal Picasso na pařížském Montmartru. Přezdíval ji La Belle Fernande. Pablo jí byl jako uhranutý, zbožňoval její husté narudlé vlasy, zelené mandlové oči a dlouhé prsty. Fernande byla trochu flegmatická, hodně promiskuitní, ale okouzlovala velkorysostí a srdečností. U prvních kubistických pokusů mu stála modelkou. Picassovi se začalo dařit, jeho obrazy kupovali nadšení kupci a sběratelé umění.

Zhrzená Fernande, nové citové vzplanutí

Picasso svou milovanou múzu opustil pro své nové citové vzplanutí k „Ma Jolii.“ Picasso tak pojmenoval o čtyři roky mladší Evu Gouel, kterou si přejmenoval na Marcelle Humberto. Setkali se v roce 1911 v kavárně Hermitage v Paříži a v květnu 1912 s ní odjel do Céretu, Avignonu a Sorgues a Fernandé už nechtěl vidět. Zhrzená Fernande začala zveřejňovat intimnosti ze života s Pablem včetně jeho závislosti na opiu. Marcelle byla křehká, jemná, tichá a něžná, protiklad k vysoké a hlučné Fernandě. Marcelle se v Picasových obrazech objevila jako symbol elegance, vzdušnosti a beztíže. 14. prosince 1915 mu jeho „Ma Jolli“ po dlouhé nemoci zemřela.

Manželství s ruskou baletkou

Picasso roku 1916 dekoruje Ruský balet a o rok později potkává ruskou baletní tanečnici šlechtického původu Olgu Khokhlovou. Baletními kontakty k „velké společnosti“ mění svůj životní styl, bohatne a roku 1918 se žení s Olgou. Stala se jeho další múzou a matkou syna Paula (Paolo). Pro Picassa však byla velká společnost a distingované večírky ubíjející. Jejich vztah se po narození syna výrazně zhoršil, manželé se neustále hádali a Picasso si udržoval několik milenek.

Pečlivě střežené tajemství

Pablo získal v roce 1930 Carnegieho cenu za umění. Dva roky na to při bloudění po bulvárech v centru Paříže potkal pětačtyřicetiletý Pablo sedmnáctiletou Marie-Thérèse Walter, stala se jeho novou společnicí, pod jejímž vlivem vytvořil nespočetné množství sérií obrazů zasněných žen. Vztah dlouho Picasso pečlivě utajoval, ale když se v září 1935 narodila dcera Maja (přesněji María de la Concepción – jméno předčasně zemřelé Palovy sestry), ke vztahu se přiznal. Manželka Olga zuřila a chtěla se rozvést, ale kvůli španělskému občanství Pabla, složitým byrokratickým úkonům a faktu, že by podle francouzského práva přišel Picasso o polovinu majetku, zvolili formu odloučení od stolu i lože. Naivní Thérèse žila po zbytek svého života v planých nadějích, že si ji Pablo pojme za manželku.

Paralelní vztahy

Picasso se brzy zamiloval do francouzské fotografky a malířky Dory Maare (Henriette Theodora Markovitch). Další ze zástupů mladičkých milenek byla o čtyřicet let mladší studentka malířství Françoise Gilot, v době jejich seznámení udržoval paralelní vztahy s Marii-Thérèse Walter a Dorou Maare. Z volného vztahu s Françoise se narodily dvě děti, sedmdesátiletý Picasso se netají dalšími milenkami, na odiv veřejnosti dává vztah s Geneviève Laporte, aby se 2. března 1961 tajně oženil s Jacqueline Roque.

Picasso umřel 8. dubna 1973, pochován byl 10. dubna v zahradě zámku Vauvenargues.