Zdroj: Profimedia.cz
Co dělali ve středověku padělatelům peněz. Tresty byly krutější než za vraždu
Historie peněz je úzce spojena s jejich paděláním. První falešné mince se u nás objevily už před dvěma tisíci lety. Nezákonné obohacování bylo ale tvrdě trestáno. Penězokazi totiž okrádali samotného panovníka, a ten si to rozhodně nenechal líbit.
Už na samém počátku civilizace lidé zjistili, že bez výměny zboží za zboží se neobejdou. Barterový obchod ale narážel na řadu problémů. Proto se začal prosazovat zprostředkovaný obchod pomocí vzácných a trvanlivých předmětů, jako byly například mušle kauri, kousky drahých kovů nebo plátno.
První kovová platidla se v západní civilizaci objevila koncem 7. století př. n. l. Lýdské mince z Elektra byly raženy ze směsi stříbra a zlata. Z Malé Asie se rozšířily do zbytku Evropy. Brzy po začátku výroby začalo i jejich padělání. Nejstarší falešné mince pocházejí už z roku 400 př. n. l.
Padělání peněz
Penězokazectví totiž nebylo nic složitého. Nejjednodušší bylo okraje mincí trochu přibrousit nebo odstřihnout. Tuto metodu použili v 17. století manželé Thomas a Anny Rogersovi. Byli však velice brzy odhaleni. Za čtyřicet kusů ořezaných stříbrných mincí byl muž rozčtvrcen a jeho žena upálena. Isaac Newton, který stál v čele královské mincovny, následně nařídil, aby se začaly razit penízky s vroubkovaným okrajem.
Méně nápadné bylo pozměnit poměr kovů, z nichž se platidlo slévalo. Takto se v českých zemích padělalo již v jedenáctém století. Penězokazecký boom však nastal s nástupem pražských grošů. Ty byly masivnější a lépe se tak falšovaly.
Nejslavnější padělatelská dílna existovala v Koněpruských jeskyních u Berouna mezi lety 1469 až 1471. Utajená byla tak, že se do ní dalo pouze sešplhat po laně. V roce 1950 v ní jeskyňáři a archeologové objevili razidla, měď, postříbřené střížky či kovadliny. V čele penězokazeckého gangu stál pravděpodobně místní šlechtic Petr Kořenský z Terešova. Se svým týmem stříhal na kolečka měděné kotlíky a plech na střechy. Ty pak pomocí rtuti žíháním v ohni postříbřil. Na hotový padělek se pak vyrazil dvouocasý český lev. Vyrobeno tak bylo asi 5000 mincí. Další padělatelské dílny byly objeveny například v jeskyni Babí pec na Kozákově, v Praze, u hradu Kámen u Pacova či v jeskyni Čertova díra na vrchu Kotouč u Štramberka.
Středověké tresty za padělání peněz
Mezi penězokaze patřili také samotní mincíři z oficiálních mincoven nebo obyčejní měšťané a vesničané, již se snažili lehce zbohatnout. Neodradily je ani kruté tresty. Dopadeným „řezačům", kteří brousili pravé mince a ze získaného materiálu odlévali nová platidla, kat odřezával nos, uši nebo ruce.
Zákoník císaře Maxmiliána I. z roku 1499 nařizoval trest ohněm, uvaření ve vřelém oleji, smrt škrcením či smýkáním. Král Jiří z Poděbrad stanovil, aby provinilci „ztratili hrdlo". Zemský zákoník z roku 1500 určil trest upálení zaživa. Za vlády českého krále Přemysla Otakara II. byl padělateli zabaven veškerý majetek a následně byl usmrcen. V Drážďanech provinilci vypichovali oči, v Číně byl trestanec oběšen.
Zdroj:
www.mesec.cz, www.tyden.cz, www.e15.cz, www.cs.wikipedia.org
