Už na samém počátku civilizace lidé zjistili, že bez výměny zboží za zboží se neobejdou. Barterový obchod ale narážel na řadu problémů. Proto se začal prosazovat zprostředkovaný obchod pomocí vzácných a trvanlivých předmětů, jako byly například mušle kauri, kousky drahých kovů nebo plátno.
První kovová platidla se v západní civilizaci objevila koncem 7. století př. n. l. Lýdské mince z Elektra byly raženy ze směsi stříbra a zlata. Z Malé Asie se rozšířily do zbytku Evropy. Brzy po začátku výroby začalo i jejich padělání. Nejstarší falešné mince pocházejí už z roku 400 př. n. l.
Padělání peněz
Penězokazectví totiž nebylo nic složitého. Nejjednodušší bylo okraje mincí trochu přibrousit nebo odstřihnout. Tuto metodu použili v 17. století manželé Thomas a Anny Rogersovi. Byli však velice brzy odhaleni. Za čtyřicet kusů ořezaných stříbrných mincí byl muž rozčtvrcen a jeho žena upálena. Isaac Newton, který stál v čele královské mincovny, následně nařídil, aby se začaly razit penízky s vroubkovaným okrajem.
Méně nápadné bylo pozměnit poměr kovů, z nichž se platidlo slévalo. Takto se v českých zemích padělalo již v jedenáctém století. Penězokazecký boom však nastal s nástupem pražských grošů. Ty byly masivnější a lépe se tak falšovaly.
Nejslavnější padělatelská dílna existovala v Koněpruských jeskyních u Berouna mezi lety 1469 až 1471. Utajená byla tak, že se do ní dalo pouze sešplhat po laně. V roce 1950 v ní jeskyňáři a archeologové objevili razidla, měď, postříbřené střížky či kovadliny. V čele penězokazeckého gangu stál pravděpodobně místní šlechtic Petr Kořenský z Terešova. Se svým týmem stříhal na kolečka měděné kotlíky a plech na střechy. Ty pak pomocí rtuti žíháním v ohni postříbřil. Na hotový padělek se pak vyrazil dvouocasý český lev. Vyrobeno tak bylo asi 5000 mincí. Další padělatelské dílny byly objeveny například v jeskyni Babí pec na Kozákově, v Praze, u hradu Kámen u Pacova či v jeskyni Čertova díra na vrchu Kotouč u Štramberka.
Středověké tresty za padělání peněz
Mezi penězokaze patřili také samotní mincíři z oficiálních mincoven nebo obyčejní měšťané a vesničané, již se snažili lehce zbohatnout. Neodradily je ani kruté tresty. Dopadeným „řezačům", kteří brousili pravé mince a ze získaného materiálu odlévali nová platidla, kat odřezával nos, uši nebo ruce.
Zákoník císaře Maxmiliána I. z roku 1499 nařizoval trest ohněm, uvaření ve vřelém oleji, smrt škrcením či smýkáním. Král Jiří z Poděbrad stanovil, aby provinilci „ztratili hrdlo". Zemský zákoník z roku 1500 určil trest upálení zaživa. Za vlády českého krále Přemysla Otakara II. byl padělateli zabaven veškerý majetek a následně byl usmrcen. V Drážďanech provinilci vypichovali oči, v Číně byl trestanec oběšen.
Zdroj:
www.mesec.cz, www.tyden.cz, www.e15.cz, www.cs.wikipedia.org
