Palaeospondylus gunni byl poměrně malý živočich, který obýval Zemi před 390 miliony let v období středního devonu. Ač tento tvor nejvíce připomíná rybu, vědci překvapivě zjistili, že by mohl spíše spadat do vývojové linie vedoucí až k člověku.
Klasifikace tohoto živočicha byla problematická z několika důvodů. Paleospondylus byl velmi malý a jeho fosilie značně poškozené, tudíž i rekonstrukce jeho lebeční anatomie byla nesmírně obtížná. I po jejím zařazení se však vědci potýkali s mnoha problémy, o nichž budeme hovořit.
Evoluční biologové již dlouho pátrají po fosiliích nejstarších mnohobuněčných organismů. Ač víme, že naším prvním předkem byl zřejmě červ, podařilo se najít další chybějící článek – rybu, která vedla až k člověku.
Na video se podívejte zde:
Záhadná vývojová linie
"Tento podivný živočich mátl vědce od svého objevu v roce 1890 jako hádanka, kterou se nedařilo vyřešit," říká fyzička Daisy (Yuzhi) Hu z Australské národní univerzity.
Jak se však nyní ukázalo, díky analýze dobře zachovalých fosilií byl Palaeospondylus gunni jedním z nejstarších předků tetrapodů. Jak název napovídám, tetrapodi jsou živočichové se čtyřma nohama, mezi něž však patří i člověk, dvounožec.
Díky stále se zdokonalujícím technologiím pomohla metoda 3D segmentace a vizualizace s vysokým rozlišením tohoto tvora konečně zařadit do vývojového stromu. Nejdůležitějším předpokladem, i pro použití vyspělých technologií, však bylo nalezení dobře zachovalé zkameněliny.
Určení původu tohoto tvora bránila i anatomie, která není jednoznačná. Na jednu stranu sdílí rysy jak s čelistnatými, tak na druhou stranu bezčelistnatými rybami. Díky nedokonalým fosiliím navíc chyběly zuby i kožní kosti. Nakonec se ale japonskému týmu povedlo určit, že i bez zubů a kožních kostí byly v zachovalé lebce paleospondyla nalezeny tři zakřivené kanálky, které odpovídají vnitřním uším čelistnatých obratlovců.
Není to ryba, ale obratlovec vedoucí k linii člověka
Tokijský tým pod vedením paleontologa Tatsuyi Hirasawy nakonec vyhledal výjimečné exempláře paleospondyla s hlavami stále pevně usazenými a skrytými v hornině. V porovnání s ostatními fosiliemi byly tyto neobvykle zachovalé a neporušené, takže jejich studium přineslo kýžené a velmi překvapivé výsledky. "Zvláštní morfologie Palaeospondylus, která je srovnatelná s morfologií larev čtyřnožců, je velmi zajímavá z vývojově genetického hlediska," říká Hirasawa.
Podle Hirasawy k objevu dopomohl výběr nejlepších exemplářů pro mikro-CT skenování i pečlivé odříznutí horniny obklopující zkamenělou lebku. Sám paleontolog nakonec přiznal, že k následné expertize nebyly použity nejmodernější technologie. Pomocí rentgenové mikropočítačové tomografie se synchrotronovým zářením se vědcům povedlo zkameněliny zobrazit v dokonalém rozlišení a došli k úžasným výsledkům.
Palaeospondylus podle vědců připomíná mladého tetrapodomorfa, u něhož ještě nejsou vyvinuty všechny znaky dospělého jedince. V jeho lebce ale byly nalezeny tři zakřivené kanálky, které odpovídají vnitřním uším čelistnatých obratlovců, zatímco další rysy lebky se podobaly lebkám dvou dalších dávných, téměř současných ryb, Eusthenopteron a Panderichthys. Obě přitom patří do taxonu lalokoploutvých ryb neboli sarkoptýrů.
Vědci sice nevědí, zda se zuby a čelisti vyvíjely pomaleji, nebo byly zcela ztraceny, ale je možné, že se jedná o evoluční výstřednost, díky níž se živočich vyvíjel jiným způsobem. A získal tak končetiny.
Stejně tak se všichni čtyřnožci vyvinuli z některých sarkoptýrů; tetrapodomorfů.
Výzkum však bude i nadále pokračovat, aby zajistil tomuto záhadnému tvorovi pevné místo v evolučním řetězci.
Zdroje:
www.sciencealert.com, sitn.hms.harvard.edu, en.wikipedia.org/wiki/Palaeospondylus
