První Československá republika trvala od roku 1918 do roku 1938. Těchto dvacet let je všeobecně vnímáno jako období rozmachu. Stát, jako jeden z prvních na světě, zkrátil pracovní dobu na osm hodin. Vznikl systém podpor v nezaměstnanosti, který v té době neměla více než polovina evropských zemí a standardem se také stalo úrazové a nemocenské pojištění.
„To byly významné kroky, jež zlepšily hlavně sociální situaci dělnictva,” říká Martin Holub z Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí. „Před založením republiky se tyto zákony týkaly jen vysoce postavených úředníků. Běžní lidé tak měli alespoň nějaký pocit jistoty.”
Jak se žilo za první republiky?
V roce 1925 měli dokonce i všichni zaměstnanci s výjimkou zemědělců a pomocníků na sezonních pracích nárok na placenou dovolenou. Počet volna závisel na pozici a délce pracovního poměru. U dělníků se pohyboval kolem šesti až osmi dny za rok, státní zaměstnanci si mohli užívat až šest týdnů nicnedělání.
Být pod křídly větší firmy přinášelo i výhody v případě, že člověk onemocněl nebo se zranil. Nemocenská byla vyplácena po třech dnech neschopnosti ve výši dvou třetin hrubého výdělku. Čerpat ji bylo možné až jeden rok. Z pojištění byla zároveň hrazena i lékařská péče a porod.
Co si koupit?
Kolik si lidé před sto lety vydělali? „Samozřejmě, že i za první republiky existovaly platové třídy,” říká historička a bohemistka Filozofické fakulty Ostravské univerzity Blažena Gracová. „Například textilní dělník si v roce 1929 přišel na 632 korun měsíčně, horník na 940 korun měsíčně a úředník na 1367 korun. Muži průměrně vydělávali 1550 korun, ženy na stejné pozici 842 korun za měsíc.”
Platy na nejnižších pozicích nebyly moc atraktivní. Pokud tedy dělníci chtěli, mohli pracovat přesčas. Jen tak nebylo nutné při nákupu základních potravin a vybavení do domácnosti obracet každou korunu. Chleba o váze 1 400 g stál 4,50 korun, kilo másla 34 korun, povlečení na jednolůžko 145 korun. Nejlevnější roční nájmy se pohybovaly kolem 500 korun. Bytový standard ale nebyl žádná sláva.
„Jen 16 % městských ubykací mělo elektřinu i plyn, 56 % elektřinu. Vodovod měla třetina domácností, stejně tak toaletu,” říká Andrea Pokludová, historička Filozofické fakulty Ostravské univerzity. „V centrech měst, nových koloniích nebo obecních domech by vám ale procenta vyšla jinak,” upozorňuje.
Dělníci s bandaskami
Období první republiky bylo také první érou, kdy lidé začali šetřit. „V časopisech se objevují reklamy, aby selky odkládaly na věno dceři nebo na důchod,” říká historička. Výška penze totiž závisela na počtu odsloužených let a na uhrazení pojistného nejméně za dobu 150 týdnů. „Dělník měl po dvaceti letech zaměstnání nárok na důchod ve výši 150 až 200 korun měsíčně, horník 350 korun,” dodává Andrea Pokludová.
Zdroje: www.idnes.cz, www.denik.cz, www.penize.cz
