V 16. století nebylo obvyklé, aby se dívka nezaslíbila ani muži, ani Bohu, a rozhodla se zůstat po celý život nezávislá a svobodná. Na druhé straně nebylo ani běžné, aby se vlády nad královstvím ujala žena. Alžbětin otec Jindřich VIII. vůbec nepočítal s možností, že by se po jeho skonu anglického trůnu zmocnila některá z jeho dcer. Alžbětinu matku, Annu Boleynovou, nechal popravit právě z důvodu, že mu neporodila mužského následníka.
"Vím, že mám tělo slabé a křehké ženy, ale srdce a žaludek mám silné jako anglický král," hájila Alžběta svou pozici. (Zdroj: www.goodreads.com/author/quotes/)
Nápadníků se nabízelo hned několik. Vhodnou partií by byl například španělský král Filip nebo rakouský arcivévoda Karel. Oba tyto zahraniční gentlemany ale spojovala oddanost vůči katolické víře, což se Alžbětě nehodilo do domácí politiky, v jejímž rámci podpořila protestanství. Blíže jejím postojům měl hugenotský následník francouzského trůnu František z Anjou, ten ale předčasně zemřel.
Portrét Alžběty I. od neznámého autora
Královna si mohla vybrat někoho z vysoce postavených anglických šlechticů, riskovala by však, že zbylí neúspěšní ctitelé proti ní a jejímu choti zosnují spiknutí. Zvolila proto výhodnější taktiku: ke všem mužům se chovala přátelsky a udržovala je v marné naději, že třeba jednoho dne změní názor a uvolí se s některým z nich vstoupit do manželství.
Nejbližším královniným důvěrníkem se stal hrabě Robert Dudley. Spekulovalo se, že si našel cestu i do Alžbětiny ložnice, avšak při žádostech o její ruku nikdy neuspěl. Jedním z důvodů mohlo být podivné úmrtí jeho manželky, která byla nalezena se zlomeným vazem pod schody. Alžběta se bála skandálů a za žádnou cenu se nechtěla zkompromitovat. (Zdroj: www.bbc.co.uk/bitesize/guides)
Sňatek s mužem navíc mohl ohrozit její neomezenou moc nad Anglií. Žena byla dle tradice podřízena svému manželovi, a panovalo zde tedy vážné nebezpečí, že by si její vyvolený uzurpoval královské pravomoci pro sebe.
Podle některých historiků Alžběta trpěla vaginismem a pohlavní styk byl pro ni příliš bolestivý. Psychický blok k intimnostem se prý u ní mohl rozvinout už v dospívání po otcově smrti, kdy ji fyzicky zneužíval nový manžel její macechy Thomas Seymour. Je ale také možné, že se královna více než sexu hrozila porodu. Na horečku omladnic zemřely hned dvě její nevlastní matky, a pokud by stihla i panující Alžbětu, království by se ocitlo v nečekané politické nestabilitě.
Panovnici kromě toho chyběl dobrý vzor v rodině; byla svědkem krutého počínání svého otce, který se dvakrát rozvedl a dvěma dalším manželkám nechal setnout hlavu. Potom se vdávej, Alžběto!
Zpětně můžeme soudit, že královnino rozhodnutí bylo moudré. Během 44 let na trůně přivedla svou zemi ke stabilitě a rozkvětu, podpořila obchod, kulturu i vzdělanost. Období její vlády je pamatováno jako "zlatý věk". Kdoví, zda by dosáhla stejných výsledků, kdyby jí do panování mluvil nějaký ambiciózní manžel. A kdoví, zda by ji nestihla předčasná smrt při porodu. (Zdroj: www.independent.co.uk, červen 1998)
