Sňatky byly většinou domlouvány u bohatších rodin, kdy se velmi dbalo na čistotu nevěsty.

Sňatky mezi šlechtici byly politickým tahem, který měl rodinám přinést materiální bohatství a společenské postavení. Samozřejmě i tehdy se ale, a dokonce velmi často stávalo, že si mladé páry vytvářely vztahy s ohledem na sexuální přitažlivost.

Okázalé aspekty připravenosti na sňatek

Existovaly zde určité jevy, které dávaly společnosti signál, že žena je připravena na spojení s mužem. Jedním z těchto signálů byly například ženiny vlasy. Ty byly totiž ve středověku velkým symbolem sexuality. Ženy si je nechávaly růst prakticky od narození. Vdané ženy si dlouhé vlasy svazovaly do copů a nosily přes ně pokrývku, ale naopak ženy svobodné ženy si nechávaly vlasy volně padat po těle, což signalizovalo, že jsou k dispozici pro manželství.

Panenství bylo při uzavření sňatku pokládáno za základ a jeho ztráta před manželstvím byla považována za naprosto nepřijatelnou. O panenství se psala díla lyrická, romantická, poemy, dramata, rukopisy i kázání. Ztráta panenství mohla být dokonce i potrestána, jak dokazují i dobové prameny.

"Jan, syn Mikuláše, úředníka, opakovaně smilnil s Julií Redesovou. Oba se dostavili, přiznali se a byli jednou zbičováni obvyklým způsobem přes trh. Žena je těhotná." (Zdroj: Church court, deanery of Droitwich. Latin, 1300. Translated from F. S. Pearson, ed., “Records of a ruridecanal court of 130,” in S. G. Hamilton, ed., Collectanea, Worcestershire Historical Society, 1912.)

Smilstvo rovnalo se příslib sňatku

I když společenské normy byly jiné, středověké vztahy byly stejně komplikované, osobní a veřejné jako ty v naší současnosti. Pakliže už k nějakému smilstvu mezi dvěma lidmi došlo, byli nuceni slíbit si sňatek. Jinak totiž nebylo možné ujít trestu, jímž bylo nejčastěji zbičování. Například jiný dobový záznam o Vilémovi Trumpurovi hovoří o smilstvu s Johankou de Gyldesum: „Ta se pod trestem šesti ran bičem k tomuto článku přiznala a hříchu se zřekla. Za své přiznání dostala tři rány bičem. Žena uvedla, že se s ní muž zasnoubil a slíbil, že si ji vezme za manželku. Muž to pod přísahou popřel a hned poté pod přísahou slíbil, že pokud ji od nynějška tělesně pozná, bude ji poté mít a bude ji mít za manželku. Stejně tak žena slíbila, že pokud mu napříště dovolí, aby ji tělesně poznal, bude ho mít za manžela.“ (Zdroj: Act book, Dean and Chapter, York. Latin)

Sex mimo manželský svazek byl tedy považován za fyzicky i společensky nebezpečný. Trestem ze porušení tohoto zákazu byly nejčastěji bičování a veřejné zostuzení. To se projevovalo jakýmsi veřejným pranýřováním, kdy byli dotyční nuceni držet svíčky ve veřejném prostoru kostela a na náměstích. Oba si pak museli slíbit, že pakliže budou smilnit ještě jednou, budou se muset vzít, aby bylo jejich konání považováno za společensky přijatelné.

Na dokument o problémech žen v historii se podívejte zde:

Zdroj: Youtube

Testování panenství

Ženy byly často z panenství i testovány a panenství bylo považováno dokonce za obchodní artikl. Jedinečnou vlastností vagíny pak bylo to, že se dodávala hermeticky uzavřená neporušenou pečetí, tedy panenskou blanou. A právě její neporušenost se kontrolovala, i když ani tyto testy nebyly stoprocentní. Touto činností byly pověřeny porodní asistentky, jež pak prohlásily ženu za pannu. I zde samozřejmě existovaly úplatky, protože tento verdikt byl pro mnohé rodiny skutečně důležitý, anebo některé ženy své panenství, či spíše jeho ztrátu, falšovaly lahvičkou s krví. Navíc se věřilo i v to, že panenství může být zase obnoveno, k čemuž sloužily nejrůznější prostředky, jako lektvary, modlitby, zaříkávání a šarlatánské praktiky.

O středověkém panenství víme, že mělo méně co do činění s hodnotami a morálkou a více s vlastnictvím a důvěrou. Pokud tedy středověká žena nebyla prokázána jako panna, hrozily jí tresty zbičováním nebo veřejným pranýřováním. Buďme proto rádi, že podobný status neporušenosti již není dnes ve většině vyspělého světa nutností.

Zdroje: notchesblog.com, en.wikipedia.org, www.historyundressed.com