Mořská panna z Fidži: Ohavný tvor vyvolal hysterii. Dodnes se neví, co to bylo

"Mořská panna" v muzeu při univerzitě v Harvardu

"Mořská panna" v muzeu při univerzitě v Harvardu

Foto: By Daderot / Creative Commons / Volné dílo, https://creativecommons.org/publicdomain/

Namísto nohou rybí ocas, tělo půvabné mladé dívky. Tak vypadala mořská panna, o které se vypráví v dávných příbězích. Nejeden námořník či rybář ji spatřil na vlastní oči.  A jeden záhadný tvor, z poloviny ryba, z poloviny savec, který byl prý uloven poblíž Fidži, byl dokonce vystaven v muzeu! Jeho tělo zakoupil americký obchodník a majitel muzea P. T. Barnum od neznámého japonského námořníka… 

Mořská panna z Fidži v New Yorku

Píše se rok 1842 a do New Yorku přijíždí Angličan Levi Lyman, který si říká Dr. J. Griffi, údajně z Londýnského přírodovědného muzea. Přiváží s sebou vzácný úlovek z vod Tichého oceánu. Nikdo neví, že je pan Griffin ve skutečnosti společník Barnuma. Ten také zanedlouho navštěvuje New York. Obchází redakce novin, kde tvrdí, že se snaží přesvědčit Griffina, aby mořskou pannu nechal vystavit v muzeu. Ten však naoko odmítá. Předem už mají připravený plán, jak Griffinovu mořskou pannu dostat na hlavní stránky novin. Záhy se ve městě z ničeho nic objeví tisíce letáků s obrázkem svůdné mořské panny. Prapodivná kořist se rychle stává senzací, o které píší novináři. Ti nemají o její pravosti nejmenších pochyb. Hodnověrnost úlovku byla sice biology zpochybněna, Barnum ale tvrdí, že i on sám podobného tvora viděl. Co stálo v pozadí snahy dostat rybo-stvůru do výstavní síně? Možná se Barnum nechal sám ošálit, kdo ví. Spíš ale chtěl ošálit návštěvníky, koneckonců byl to i známý bavič. Jistě také potřeboval zviditelnit své muzeum.

Ojcow

Holčička s ptačí lebkou v ústech: Vědci zkouší rozluštit tajemství starého hrobu

Příběh pokračuje aneb z moře do muzejních vitrín

Pan Griffin se nechal nakonec „přesvědčit“. Barnum dostal souhlas vystavit její tělo. Mořská panna byla týden k vidění v Concert Hall, kam se na ni přišly podívat davy lidí. Jaké však bylo překvapení návštěvníků, když namísto panny s krásným poprsím a štíhlým rybím tělem spatřili cosi ohavného! Nebyla to půvabná kráska z obrázků, ale vycpaná škareda s tváří opice. Ať ohava či kráska, v Barnumově Americkém muzeu se těšila přízni návštěvníků. Jako putovní exponát ji obdivovali či se nad ní podivovali návštěvníci muzeí v Jižní Karolíně a poté i v Londýně. Dvacet let střídala vitríny bostonského Kimbellova muzea umění a svého „druhého domova“ – Barnumova muzea. Tam, bohužel, vypukl v roce 1865 požár. I Kimbellovo muzeum podlehlo v 80. letech 19. století ničivému požáru. Dodnes se neví, zda i fidžijskou mořskou pannu nepohltily plameny. Nejsou doklady, kde byla v době požárů vystavena.

Zdroj: Youtube

Skončila však Barnumova mořská panna v plamenech? 

Dnes je jedna fidžijská rybo-opice ve sbírkách přírodovědném muzea Peabody Hardvardské univerzity, kam byly v roce 1899 převezeny sbírky z Kimballova muzea. Na svých stránkách píší, že si Barnum toto stvoření, na kterém prý zbohatnul, pronajal od svého přítele M. Kimballa, majitele Bostonského muzea, který ji koupil od bostonského kapitána, který údajnou mořskou pannu odkoupil od japonských námořníků … po kapitánovi, zcela na mizině, ji zdědí jeho syn, který ji prodává Kimballovi. Jak říká D. Dipao na videu, vystavené mořské stvoření bylo vytvořeno z mnoha částí: z opice, kousků ryb, převážně kapra, i uvnitř jsou kosti opic, tělo je z papírmašé. Dnes se ví, že japonští řemeslníci vyráběli stvoření spojováním těl a opic. Je to tedy tamní tradiční výrobek. Snad ani nezáleží na tom, zda je dnes vystavené tělo původní Barnova „mořská panna". V každém případě tato opičí mořská šereda může vyprávět.

Devět panen

Kamenný kruh devíti panen: Místo tajemnější než Stonehenge. Vědci neznají účel

Zdroje: lostmuseum.cuny.eduwww.ancient-origins.netwww.peabody.harvard.eduwww.youtube.com