Zvláštní lebky objevil na konci 20. let minulého století peruánský archeolog Julio Tello v provincii Pisco na jižním pobřeží Peru. Tello zde nalezl masivní a propracované pohřebiště s mnoha hrobkami. Ty obsahovaly spoustu ostatků jedinců s největšími podlouhlými lebkami nalezenými kdekoli na světě. Celkem zde bylo nalezeno více než 300 těchto podlouhlých lebek, z nichž některé pocházejí z doby před přibližně 3 000 lety.
Lebka z Paracasu.
Pro lebky se vžilo označení paracaské lebky a podle nejnovějších výzkumů se zdá, že mají evropský a blízkovýchodní původ, což by přepsalo známou historii toho, jak byla objevena Amerika. Vzhledem k neobvyklému tvaru a rysům lebek Paracasů se dlouho spekulovalo o jejich mimozemském původu a mnozí doufali, že testy DNA to prokáží.
Na záhadné podlouhlé lebky se podívejte v tomto dokumentu:
Proč jsou lebky jiné?
Pokud se tyto výsledky potvrdí dalšími testy, znamená to, že lidé z Evropy a Blízkého východu migrovali do Ameriky mnohem dříve, než se běžně předpokládá. Většina případů prodloužení lebky je výsledkem deformace lebky, zploštění hlavy nebo vázání hlavy, kdy je záměrně deformována lebka dlouhodobým působením síly. Obvykle se toho dosahuje svázáním hlavy mezi dvěma kusy dřeva nebo svázáním do látky. To sice změní tvar lebky, ale ne další lidské rysy.
Uměle prodloužená lidská lebka izolovaná na bílém pozadí. Historická lebka, umělá deformace lebky,400 - 500 n. l.
Zvláštní rysy lebek z Paracasu
Paracaské lebky mají mnoho anomálií, naprosto odlišných od normálního člověka, jež svědčí o tom, že se nejedná o kolébkovou úpravu hlavy, ale o genetickou záležitost. Lebky z Paracasu mají velmi výrazný zygomatický oblouk (lícní kost), odlišné oční důlky a nemají sagitální šev, což je spojovací tkáň mezi dvěma temenními kostmi lebky. I když existuje onemocnění známé jako kraniosynostóza, které má za následek splynutí obou temenních desek, Marzulli žádný náznak tohoto onemocnění na lebkách nenašel.
Vzorky starověké mumie
Všechny domněnky nakonec vyústily v to, že Juan Navarro, majitel a ředitel Museo Arqueologico Paracas, v němž se nachází sbírka 35 paracaských lebek, povolil odběr vzorků ze tří podlouhlých lebek pro testy DNA. Mezi nimi byla i jedna lebka dítěte. Další vzorek byl získán z peruánské lebky, která byla v USA 75 let, a jedna z lebek byla datována do stáří přibližně 2 000 let, zatímco další byla stará 800 let.
Vzorky složení z vlasů a kostního prášku, který byl získán hlubokým vrtáním do foramen magnum, byly později odeslány k testování do tří různých laboratoří - jedné v Kanadě a dvou ve Spojených státech, a to bez sdělení dalších podrobností. Genetikům bylo naopak sděleno, že vzorky pocházejí ze starověké mumie, aby si nevytvořili žádné předsudky.
DNA test lebek z Paracsu popisuje toto video:
Překvapivé výsledky
Výsledky výzkumu byly překvapivé a v zásadě vykázaly genetickou populační skupinu H2A, která se nejčastěji vyskytuje ve východní Evropě a s nízkou frekvencí v západní Evropě. Výsledky odpovídají také skutečnosti, že na mnoha lebkách z Paracasu jsou stále patrné stopy zrzavých vlasů, což je barva, která se v Jižní Americe přirozeně nevyskytuje, ale pochází z Blízkého východu a Evropy. Nechyběly ani vlasy blonďaté. Kostní prášek z nejpodlouhlejší testované lebky vyšel jako T2B, která pochází z Mezopotámie a dnešní Sýrie, tedy v podstatě ze srdce úrodného půlměsíce. "To přepisuje historii, jak ji známe," řekl Marzulli. Pokud se totiž tyto výsledky potvrdí, historie migrace lidí do Ameriky je mnohem složitější, než jsme se učili dosud.
Zdroje:
