Zdroj: Profimedia.cz
Zapomenutý génius v 17. stol. předběhl dobu a navrhl tento stroj. 99 % lidí nenapadne, co to je
„Můj milý čtenáři,” Giovanni Branca si namočil pero do inkoustu. „Všechny stroje zde uvedené byly navrhnuty pro pohodlí lidských operací. K fungování používají jak sílu rukou, tak živlů. Italský inženýr a architekt se usmál. Toužil, aby jeho dílo bylo věčné. Bohužel, stal se pravý opak.
Giovanni Branca se narodil 22. dubna roku 1571 v Sant'Angelo v Lizzole. Už jako dítě ho fascinovaly různé vychytávky, miloval geometrii a hrál si, že je proslulým matematikem. Jeho sen se mu splnil po studiích v Římě, kdy byl zaměstnaný jako pomocný architekt Baziliky della Santa Casa v Lorettu. Zde působil až do své smrti v roce 1645.
Mezi Giovanniho vášně patřilo zkoumání různých nových vynálezů a jejich vylepšování. Pár jich sám dokonce navrhnul. Sbírku jejich popisů nakonec věnoval guvernérovi Loreta v Anconě, jenž je v roce 1629 pod názvem Le Machine nechal vydat.
Brancův parní stroj
Na rozdíl od dřívějších autorů Branca netvrdil, že vynalezl všechny stroje, které 63 uměleckých rytin s italským a latinským popisem představují. V tom byl možná háček. „Očividně je nikdy netestoval. Řada z nich vypadala, že nikdy nebudou fungovat,” vysvětluje historik Alex Keller. „Dokonce i sám sběratel o jednom z nich napsal, že netuší, k čemu má sloužit.”
Kniha tak upadla v zapomnění. Až do doby, kdy byl zkonstruovaný parní stroj. Pak si někdo vzpomněl, že v Le Machine se jako 25 rytina objevuje horizontální kolo s plochými lopatkami, které je hřídelí spojené s dalšími třemi ozubenými koly a dvěma drtiči. Celý systém pohání pára vycházející z hlavy, pod níž hoří oheň.
„Soustava je určena pro rozmělnění zemědělských plodin bez nutnosti použít vlastních sil,” píše Giovanni Branca. „Může se ale využít také při broušení, řezání dřeva nebo jako čerpadlo. Stačí ohřát vodu, aby unikala pára. Ústa pak dýchají tak prudce, že se kolo začne otáčet.”
Síla páry
Mohl tento vynález fungovat? Podle spisovatele Daniela Clarca byl zkonstruovaný a vyzkoušený v Surrey Docks v 19. století. Tři a půl metrové kolo se roztočilo 500 otáčkami za minutu. Spotřeba páry ale byla tak vysoká, že byl stroj neefektivní.
Dílo Giovanniho Branca je tak považované za pouhou sbírku úsměvných a zbytečných mechanických vynálezů a sám autor za snílka, který však svou snahou předběhl dobu.
Zdroje: www.eoht.info, www.archive.org, www.treccani.it, www.en.wikipedia.org
