Enrico se narodil 3. prosince roku 1848. Po základní škole odmítl jít na gymnázium se slovy, že je na něj moc humanitně zaměřené. Nastoupil tedy na vojenskou akademii. Přísná disciplína ale brzdila jeho kreativitu. Brzy poznal, že vojenský život není pro něj. Nevěděl však, co jiného má dělat. Pokračoval tedy na Aplikační škole dělostřelectva v Turíně. V roce 1870 se stal poručíkem a byl přidělen k pluku v Casale Monferrato.

V kasárnách se nacházela skvěle vybavená dílna, kde Forlanini začal trávit veškerý svůj volný čas. „Mám takový sen…,” říkal každému, kdo byl ochotný ho poslouchat. „Představ si parní stroj, který by se mohl otáčením vrtulí volně zvedat ze země,” vysvětloval. Pak se rozhodl. Bylo mu devětadvacet let, kdy opustil armádu a začal studovat na Royal Higher Technical Institute v Miláně.

Parní vrtulník Forlanini

Stal se tak jedním ze studentů významného italského vědce, matematika a inženýra Giuseppe Colomba, jenž svůj život zasvětil návrhům kosmických lodí a koncepci společného spojování satelitů. Enrico se cítil jako ve svém živlu. Inspirativní prostředí a podpora jeho profesora vyústila ke zkonstruování podivného stroje.

Tento „vrtulník“ byl vybavený dvěma souosými vrtulemi o průměru 1,8 metru a lehkým, ale výkonným parním strojem. Motor poháněl nízko zavěšený kulový kotel, který před zahájením letu akumuloval tlakovou páru prostřednictvím vnějšího spalovacího systému. Stroj se tak díky tomu dokázal odlepit od země.

Při veřejných pokusech v roce 1877 dosáhl výšky třinácti metrů a ve vzduchu vydržel přes dvacet sekund. Letoun sice neměl praktické využití, Forlanini ale na základě něj navrhoval další lehké parní stoje, vrtulník poháněný proudy páry unikající z konců lopatek a modely letadel, jež dávaly do pohybu rakety se střelným prachem.

Sen Enrica Forlaniniho

Mezitím se nechal zaměstnat ve slévárně železa, kde se zároveň vyrábělo plynové osvětlení. Zde se stal technickým ředitelem. Svůj sen o létajících strojích ale neopustil. 5. prosince 1909 představil svou vzducholoď s názvem Leonardo da Vinci. Byla 40 metrů dlouhá a pyšnila se motorem o výkonu sto koňských sil. 

Forlanini měl další sen. Toužil se vznášet nad vodou. První hydroplán si nechal patentovat v roce 1906. Vážil 1 650 kg, měl motor Fiat o výkonu 75 HP, dvě protiběžné vrtule a 5 dřevěných listů. Dokázal vystoupat 50 cm nad hladinu a pohybovat se rychlostí 70 km/h. 

„Průkopník, který se nikdy nevzdal.” Tak o něm hovořili jeho kolegové. Enrico Forlanini zemřel v roce 1930, v době, kdy stále pracoval na návrhu vzducholodě Omnia Dir.

Zdroj:

www.storiadimilano.it, www.frontiere.polimi.it, www.en.wikipedia.org