Cap Arcona se od roku 1927 úspěšně plavila mezi německým Hamburkem a Jižní Amerikou, než ji získala nacistická armáda a našla pro ni nové využití. S příchodem války byl parník permanentně zakotven v Lübecké zátoce Baltského moře a sloužil jako ubytovna pro vojenské námořnictvo. V roce 1942 se stal dokonce kulisou filmového zpracování tragédie Titaniku. Německá produkce film dotočila i přesto, že režisér Herbert Selpin byl v průběhu příprav zatčen a vyslýchán samotným ministrem propagandy Josefem Goebbelsem. Nacistům připadalo, že snímek haní německé námořníky. Režiséra druhý den našli v cele oběšeného.

Největší tragédie Cap Arcony však měla teprve přijít. S blížícím se koncem války vydal šéf SS Heinrich Himmler nařízení, že žádný z vězňů z koncentračních táborů nesmí padnout do rukou spojeneckých armád živý, aby nemohl podat svědectví o zvěrstvech, které se v táborech odehrávaly. Možností, jak hromadně zabít na poslední chvílí desítky tisíc lidí, však moc nebylo. Většina plynových komor byla už rozmontována a munice nestačila.

Pro přeživší vězně z táborů Neuengamme a Stutthof Himmler vymyslel zvláštní ďábelský plán. Lidé zesláblí hladem a tvrdou prací byli vyhnáni na pochod do Lübecké zátoky. Živých jich sem došlo zhruba 9 tisíc, mezi nimi také český divadelní režisér Emil František Burian.

Asi 4300 vězňů dozorci nahnali do kajut parníku Cap Arcona, zbytek rozdělili do dalších dvou přistavených lodí. Nacisté měli v plánu vyvézt lodě na moře a potopit je, celou akci však smutným způsobem urychlila britská armáda.

Právě její letouny dne 3. května 1945 zaútočily na baltskou zátoku ve snaze předběhnout sovětské jednotky a získat strategickou výchozí pozici k osvobození Dánska. Červený kříž sice britské vedení den předtím varoval, že se na palubách lodí nacházejí i vězni z koncentračních táborů, zpráva ale kvůli problémům se spojením k vojákům nedorazila včas.

Cap Arcona po zásahu začala hořet a většina jejích nedobrovolných pasažérů v ohnivém pekle našla smrt. Zhruba čtyři stovky lidí se zachránily skokem do mořské vody, jejíž teplota tehdy dosahovala sotva 7°C. Mezi zachráněnými bylo asi 80 Čechů, včetně E.F. Buriana.

Ještě horší bilanci zaznamenala nákladní loď Thielbek, kde se v době bombardování tísnilo přes 3 tisíce lidí. Přežila pouhá padesátka. Štěstí mělo jen 1300 vězňů na parníku Athen, který bomba nezasáhla. Britští vojáci dotyčné plavidlo záhy obsadili a vězně osvobodili.