Pás cudnosti bývá spojován s temným středověkem, kdy rytíři vyráželi na křížové výpravy a chtěli si pojistit věrnost svých manželek. Dámy prý byly nuceny po dobu nepřítomnosti manželů nosit okolo boků kovovou konstrukci, důmyslně navrženou tak, aby do jejich klínů nemohl proniknout úd cizího muže. Tímto pro ženu velmi ponižujícím aktem nicméně rytíři obvykle dosáhli pouze toho, že se to u dvorů jen hemžilo amatérskými zámečníky.
Legenda se stala námětem mnoha satirických textů a komedií, až se zdá, že to takhle ve středověku opravdu běžně chodilo. Ve skutečnosti ale v pramenech neexistuje důkaz o tom, že by středověcí šlechtici své manželky opravdu tímto způsobem trápili.
"Jak by někdo vůbec mohl nosit tyto hrubé, tvrdé předměty na tříslech, aniž by mu během několika dní způsobily zanícené oděrky na kůži?" ptají se odborníci ze Semmelweisova muzea v Budapešti.
Britská historička Lesley Smithová k tomu poznamenala: "Prozkoumala jsem pásy cudnosti v mnoha evropských sbírkách a nenašla jsem jediný, který by prokazatelně pocházel z období středověku."
Podle Smithové jde většinou o falsifikáty vyrobené v průběhu 19. století, kdy se podobné rádoby středověké předměty kovaly za účelem zesměšnit dobu temna a přilákat pozornost veřejnosti.
Kde se ale pásy cudnosti, nazývané také pásy Venušiny, opravdu používaly, byla renesanční Itálie. Kovové součástky se ovšem doplňovaly měkkou kůží, aby netlačily do tkání, a celý postroj někdy zdobily i perly a drahokamy. Protože oblast severní Itálie v období renesance proslula velmi volnými mravy, můžeme se domnívat, že bohatí a stárnoucí muži se opravdu snažili zaručit věrnost svých mladých a krásných manželek všemi způsoby.
Na pásy cudnosti si později vzpomněla viktoriánská doba, která je propagovala v rámci boje proti masturbaci mladých děvčat. Až do začátku 30. let 20. století se totiž věřilo, že masturbace má neblahý vliv na psychický vývoj jedince. Našly se ale i ženy, které si tyto pásy nasazovaly dobrovolně jako ochranu před znásilněním.
