Šlechtic netušil, že hned za postelí číhá další muž, třímající v ruce kopii klíče. Manželčin milenec. Ozdoby na klobouku podváděného najedou připomínaly oslí uši.
Takto si z manželského slibu dělal legraci německý humoristický deník z 16. století, který je nyní uložený v Britském muzeu. „Je důkazem, že i v pozdním středověku byly pásy cudnosti oblíbeným tématem satiriků,” říká Albrecht Classen, germanista na Arizonské univerzitě. „Problémem ale je, že tyto pomůcky pravděpodobně existovaly pouze na obrázcích. V reálném životě se nepoužívaly.”
Pás cudnosti
Poprvé se označení „pás cudnosti” objevilo v roce 1405 v díle Conrada Kyesela o vojenských technikách Bellifortis. Pod obrázkem kovového předmětu byla poznámka, že ho používaly florentské dámy jako ochrannou pomůcku. „Tato zmínka je zatím jediným nepřímým důkazem, že zařízení ve středověku existovalo,” říká ředitel Muzea Ignáce Semmelweise v Budapešti Benedek Varga.
Jeho konkrétní popis vyšel až o tři století později v německém Universal Lexikonu a v Diderotově Velké francouzské encyklopedii. Postupem času se jeho obrázky začaly objevovat téměř všude.
„Červenající se čtenáři populárních periodik ho považovali za symbol středověké zvrácenosti a zpátečnictví. Na druhou stranu je vzrušoval. Podobně, jako když teenageři kreslí sprosté obrázky na zeď,” vysvětluje Lisa Bitel, profesorka historie, genderu a náboženství na University of Southern California.
Pásy cudnosti ve středověku
V 19. století byl pás cudnosti předmětem businessu. Šikovní zámečníci, kteří je vyráběli z dostupného železa a oceli, je prodávali do muzeí kuriozit. „V období puritánské viktoriánské éry byl dav ochoten zaplatit nemalé peníze za to, že jen koutkem oka zahlédl něco zvráceného,” říká historička.
Pásy cudnosti jsou dnes ze seriózních muzejních výstav odstraňované s poznámkou, že nemají věrohodný historický základ. V době starověku a středověku existoval pouze jejich ekvivalent v podobě šňůrového pásku, jenž symbolizoval panenství a zdrženlivost.
Zdroje: www.sarahemilybond.com, www.history.howstuffworks.com, www.radiozurnal.rozhlas.cz, www.smithsonianmag.com
