Zmínky o pásech cudnosti v evropských textech se objevují po staletí, hluboko do prvního tisíciletí n. l., ale všechny jsou zakotveny v teologii, jako metafory pro myšlenku věrnosti a čistoty. Pásy cudnosti mohly být s trochou fantazie popsány jako jakési obrněné bikiny, které měly vepředu zástěnu, jež umožňovala močení, a v jejich středu, mezi vaginou, pak procházel asi centimetr železa. Tato představa děsí nejen ženy. A to ne proto, jak by muselo být toto zařízení nepohodlné, ale i kvůli hygieně, vyrážkám a ekzémům… Lepší nemyslet.
Pro muže je pás cudnosti fantazií o ženských choutkách, které je potřeba držet pod zámkem, zatímco pro muže je pás cudnosti fantazie o mužské krutosti a kontrole.
Na video se podívejte zde:
Pás cudnosti – věrnost pod zámkem
Mnohé příběhy o pásu cudnosti vykreslují toto zařízení dokonce i s visacím zámkem. Zní to směšně, barbarsky a krajně nehygienicky, ale takové jsou příběhy, které se vyprávějí už stovky let.
Kdyby pás cudnosti skutečně existoval, pak by byl jen důkazem toho, jam moc byli lidé v minulosti zaostalí, a o kolik jsme my, v porovnání s nimi, lepší a pokrokoví. Jenže to se některým vědcům nezdálo. Například profesor katedry Albrecht Classen se rozhodl celý humbuk kolem pásu cudnosti prozkoumat a odhalit jeho skutečnou historii.
"Je to natolik stručné téma výzkumu, že bych mohl obsáhnout všechno, co o něm kdy bylo napsáno, a jedním tahem ten mýtus zničit." Jaký byl jeho závěr?
Satirický dřevoryt ze 16. století
Pás cudnosti terč výsměchu i ve své době
Jak se podařilo profesoru Classenovi zjistit, pásy cudnosti, vyrobené z kovu a používané k zajištění ženské věrnosti, skutečně nikdy ve skutečnosti neexistovaly. Své závěry Classen shrnul v knize The Medieval Chastity Belt: A Myth-Making Process, kde poukázal na to, jak málo zmínek o tomto zařízení ve skutečnosti máme.
Nejen že neexistuje příliš mnoho vyobrazení nebo zpráv o používání pásů cudnosti, neexistují ani jeho exempláře, které bychom si mohli prohlédnout. Každá literární zmínka o pásu cudnosti je pravděpodobně buď alegorická, nebo satirická.
Nejstarší dochovaný nákres pásu cudnosti se objevil v roce 1405 v díle o vojenském inženýrství nazvaném Bellifortis. Byl tam zasazen mezi katapulty, brnění, mučicí zařízení a válečné nástroje. Ačkoli je zde pás cudnosti vyobrazen poměrně podrobně, nikdo nikdy nenašel fyzický příklad z tohoto období, což ukazuje, že s největší pravděpodobností je i tento obrázek vtipem. Jeden z příkladů v Classenově knize má třeba z kovové přední strany vyražené srdíčko a otvor, který má zřejmě umožnit vyprazdňování, má tvar květiny. Příliš roztomilé, než aby to bylo skutečné.
Nákres pásu cudnosti z roku 1405.
Pás cudnosti ztělesňuje mužský strach
Od 16. století se pás cudnosti začal objevovat na ilustracích, rytinách a dřevorytech, a to právě v souvislosti s tím, že muži někam odjížděli a chtěli si své manžely pojistit tímto šik kovovým spodním prádlem. Na dobových ilustracích se už objevoval v povzdálí i vykukující a čekající milenec.
Podle Classena byl na vině těchto zobrazení mužský strach, ale je zřejmé, že v roce 1500 nikdo nebral myšlenku uzamčeného kovového spodního prádla příliš vážně.
"Lidé se sexuální problematickou rádi zabývají, a i když tvrdí, že mají pouze historický zájem, ve skutečnosti jsou zvědaví,“ říká Classen.
Přesto v některých muzeích existují příklady pásů cudnosti, ale většina z nich byla vyrobena mnohem později než ve středověku.
Jsou tedy jen dalším ztvárnění lidské fantazie odkazující na minulost, která nikdy ve skutečnosti neexistovala. V Britském muzeu je uvedeno, že "je pravděpodobné, že velká většina dnes existujících exemplářů byla vyrobena v 18. a 19. století jako kuriozity pro zvědavce nebo jako žert pro nevkusné."
Více informací o pásu cudnosti najdeme i v tomto videu:
Proč se však mýtus o pásu cudnosti udržel? Jedná se o další zakořeněnou představu. A těmi je celý středověk ověnčen.
Zdroje:
