„Největší lahůdkou mužů je odemknutí lehkého cínového kovu obepínající útlé boky a něžné pozadí krásné dámy," píše oblíbený spisovatel pozdního středověku a rané renesance Pierre de Bourdeille Brantôme. Za jeho života měla Francie zažít zlatou éru pásů cudnosti, jež sloužily jako trofeje mnoha svůdníků. Stačilo mít mezi přáteli schopného a diskrétního zámečníka.

Podle historiků si však spisovatel pouze vymýšlel. „Jako první zmínil slovní spojení „pás cudnosti" německý Universal Lexikon z roku 1732. Následně jej podrobně popisuje i Diderotova Velká francouzská encyklopedie. Od té chvíle již toto heslo putovalo od jednoho lexikonu k druhému," říká ředitel Muzea Ignáce Semmelweise Benedek Varga. „Bylo tam vloženo uměle s cílem ukázat, jak temný, zaostalý a krutý byl středověk," dodává.

Pás cudnosti a středověk

Avšak obrázek podivného zařízení se objevil již o tři století dříve. V knize Conrada Kyesera o válečné mašinérii Bellifortis z roku 1405 je zobrazen pás s poznámkou, že tato ochranná pomůcka byla používána florentskými dámami. „Stále netušíme, proč se podobná ilustrace objevila ve vojenské literatuře. Předpokládáme, že nešlo o erotickou pomůcku, ale k čemu přesně to bylo určeno, nevíme. Ani před, ani po tomto vyobrazení se neobjevily žádné jiné důkazy o tom, že by pás cudnosti opravdu existoval a byl nosen," říká historička Gabriela Šarochová.

Ta také předpokládá, že by si ženy kovové kalhotky dobrovolně nikdy neoblékly. „Manželky křižáků často pocházely z velice vážených rodin, nedokážu si představit, že by se nechaly ponižovat něčím podobným, jako je pás cudnosti," vysvětluje Šarochová. Tento názor podporuje skutečnost, že se z období středověku žádná podobná pomůcka nedochovala.

Tento vynález se měl objevit až v 19. století u německého sběratele starožitností Antona Pachingera. Měl ho koupil i s kostrou ženy pravděpodobně pocházející ze 16. století. V městských archivech se však záznam o jejím pohřbu nenašel a pás cudnosti se prý ztratil. Kovové kalhotky se však záhy objevily v muzeích v Norimberku, Londýně a v Paříži. Některé exponáty měly dokonce patřit i Kateřině Medicejské nebo Anně Rakouské.

Záhadný pás cudnosti

„Pásy cudnosti byly jen literárním žertíkem, který se hodil autorům frašek," říká historik James Brundage. „Vše nasvědčuje tomu, že se jedná pouze o mýtus, jež rozdmýchala viktoriánská doba." Zatím totiž neexistuje žádný důkaz o tom, že se tyto pomůcky ve středověku opravdu používaly.

Zdroj: Youtube

Historicky podložené uplatnění si tak pás cudnosti našel až na konci 18. století, kdy švýcarský lékař S. A. D. Tissot prosadil v USA názor, že masturbace odebírá tělu potřebnou energii. Celá generace Američanů tak měla strach, že díky sebeuspokojování zešílí. Americký patentový úřad dostával nákresy vynálezů až do 30. let minulého století, kdy byla Tissotova hypotéza popřena.

Zdroj:

www.radiozurnal.rozhlas.cz, www.idnes.cz, www.cs.wikipedia.org