Tehdejší filmové tvůrce spojovalo mnohé. Touha vyjádřit se, jít proti proudu. V Československu panovala nedůvěra a skepse, vše se podřizovalo ideologii. Nejeden film, který je dnes považován za klasiku a výkvět, se tehdy buď na stříbrná plátna vůbec nedostal, a nebo na dlouhou dobu skončil pod zámkem. A všichni zúčastnění si prošli peklem. Ať už herci nebo samotní filmaři. 

Namátkou můžeme zmínit například snímek Všichni dobří rodáci režiséra Vojtěcha Jasného. Příběh, který se odehrává na vesnici, kde si každý hledí svého, ovšem naruší únor roku 1948. Zazáří zde Vlastimil Brodský, Waldemar Matuška a především Radoslav Brzobohatý, pro kterého to byla zlomová role. Film se dočkal mezinárodního úspěchu, a to se v tehdejším Československu neodpouštělo. 

Co se soudruhům nelíbilo, šlo do trezoru

Dalším nežádoucím tvůrcem byl Karel Kachyňa a jeho film Ucho. Opět se skvělým Brzobohatým, kterému po boku sekundovala Jiřina Bohdalová, ztvárnili manželský pár, který je odposloucháván komunistickým režimem. Tady asi není třeba vysvětlovat, proč se film skutečného uznání dočkal až v roce 1990. 

Na černé listině se ocitly také Sedmikrásky Věry Chytilové, Spalovač Mrtvol Juraje Herze, O slavnosti a hostech režiséra Jana Němce, Bílá paní Zdeňka Podskalského a mnoho dalších. Jedním z tvůrců, kterého to málem stálo i zdraví, byl Hynek Bočan. Jeho film se komunistům tak znelíbil, že ho soudruzi ani nenechali dokončit. 

To, že s distribucí by mohl být problém, naznačoval už samotný příběh. Jednalo se o drama o mladém vychovateli z pražského ústavu ochranné výchovy mládeže, které mělo velmi depresivní náladu a mělo skončit špatně. A to se samozřejmě v té době nenosilo. Bočan nestihl ani film dokončit a už dostal stopku. V nesestříhané verzi byl poslán do trezoru a na své znovuobjevení si musel počkat až na porevoluční dobu, tedy rok 1990, kdy jej z věčné temnoty vyjmuli, sestříhali a konečně ukázali divákům. 

„Hlavní charakter toho filmu jen hájí to svoje, je ochoten pomluvit své vlastní rodiče, ale když přijde na nejhorší, tak se zachová správně a jde do boje, i když je to beznadějné. A to je to, co narazilo na podzim roku 1968,“ okomentoval tehdejší procesy samotný režisér v pořadu České televize 13. komnata.  

Podle filmového historika byl Hynek Bočan jiným ukazatelem pobělohorské doby než jak by si to komunisté, později normalizátoři, představovali. Označili ho tedy za nežádoucího a dostal zákaz. Tato nešťastná situace se bohužel podepsala na jeho zdraví, když z ničeho nic ztratil hlas.

Nesměl natáčet dlouhých pět let

„Původně jsem to léčil jako chrapot, kloktal jsem, nakonec jsem skončil u odborníka, který mě šokoval, když se mě zeptal, zda mám problémy v práci. Odpověděl jsem, že mám, a on mi řekl, že takových jako já tady má spoustu,“ prozradil režisér, který se s tímto onemocněním potýkal celého tři čtvrtě roku. Nucená natáčecí pauza trvala dlouhých pět let, než soudruzi uznali, že byl už dostatečně potrestán. 

Film Hynka Bočana, kde září takové hvězdy jako Ivan Vyskočil, Jiří Krampol nebo Dana Hlaváčová se odehrává v takzvaném „pasťáku“. Do něj nastoupí proti své vůli venkovský učitel, který se zde setkává s poměry, o kterých se normálním lidem v běžném životě ani nezdálo. Vychovatelé jsou zde naprosto cyničtí, což samozřejmě dopadá i na nezletilé chovance. Obě dvě skupiny se v této instituci snaží hlavně přežít. 

Jak bylo zmíněno již výše, Bočanův film o mládeži v “pasťáku” nese i stejný název. Poznali jste podle indicií film Pasťák

Zdroje: magazin.aktualne.cz, blesk.cz, csfd.cz