Režisér filmu Otakar Fuka později vzpomínal, jak si Zdeněk Dítě na plac nosil vlastní svačiny, aby nemusel žádné jídlo kupovat. Jednoho večera se Jiří Kodet rozhodl ho trochu pohostit a pozval ho do restaurace s tím, ať se ničeho neobává, že všechno platí. A protože byl zvyklý si vyhazovat z kopýtka, objednal lahev toho nejlepšího šampaňského. Nato si nechal od číšníka doporučit tu nejdražší pochoutku, co nabízelo menu, a poručil talíř jak pro sebe, tak pro kolegu.

Oba herci strávili příjemný večer popíjením a klábosením, když však přišlo na placení, Kodet zjistil, že u sebe nemá peníze. "Celý se prošacoval, ale bylo to marné, neměl u sebe ani floka," vyprávěl režisér. Zdeněk Dítě vystřídal v obličeji všechny barvy a nemalou útratu musel zaplatit on. Na Kodeta byl tak naštvaný, že s ním už nikdy nepromluvil, i když mu kolega peníze vrátil do poslední koruny.

Ve štábu se pak spekulovalo, že to Kodet možná provedl Zdeňkovi naschvál, aby popíchl jeho proslulou lakotu.

Naopak hřejivou historku s Kodetem líčí ve svém blogu Martin Faltýn, který působil jako asistent režie detektivky Smrt talentovaného ševce. Faltýn se při natáčení toulal uličkami Opočna a v jednom zapadlém obchůdku objevil dvojalbum orchestrální nahrávky písniček Voskovce a Wericha, které ve své době vůbec nebylo k sehnání. Prodavačka mu sdělila, že dostali jen tři kousky a bude to hned pryč, nicméně jedno LP mu schovala do večera pod pult.

Jenže Faltýn na desku neměl peníze. Pokusil se proto zeptat filmového pokladníka, zda by nemohl dostat 200 Kčs už před výplatou, ale nepochodil. V tu samou chvíli o zálohu platu shodou okolností žádal i Jiří Kodet, a jemu pokladník ochotně vyhověl. A protože herec zaslechl Faltýnovo dohadování, řekl si o dvě stovky navíc a Faltýnovi je obratem předal se slovy: "Na! A nemusíš mi to vracet!"

Vděčný asistent režie mu peníze vrátil hned po výplatě. "Ale on by to vzal, i kdybych mu je byl nedal, takový byl grant," vzpomíná Faltýn na herce, kterého si snad každý s výjimkou Zdeňka Dítěte zamiloval.