Paula Hitler: Bratr jí ublížil a nenáviděli se, přesto ho hájila do konce života

5. leden 2020 četba na 3 minuty
Paula Hitler a Adolf Hitler

Paula Hitler a Adolf Hitler

Foto: wikipedia / winto

Rodinu Adolfa Hitlera sužovalo obrovské neštěstí. Čtyři z šesti dětí nečekaně zemřely, skonal i otec Alois, a matka Klara se sama musela postarat o syna, ke kterému se po sérii tragédií upnula, a o dceru Paulu. S ní ovšem neměla tak silný vztah. A to ani Hitler.  

Hledání sourozenecké lásky

Matka si přála, aby Paula ke staršímu bráškovi vzhlížela a brala ho jako hlavu rodiny. Poslušná holčička udělala vše, co viděla bratrovi na očích a doufala, že si tím odtažitou matku i Adolfa získá. Klara se ovšem věnovala pouze synovi a Hitler zase matce a sám sobě.

Po smrti Klary v roce 1907 bylo Paule 11 a Adolfovi 18 let. Ani tato tragédie nedokázala stmelit zbývající členy rodiny, Adolf odešel do Vídně studovat uměleckou akademii a Paula se musela uchýlit ke své nevlastní sestře Angele Raubalové.

Sourozenci se scházeli málokdy. Adolf dokonce svou sestru podrazil, když si uzmul část její sirotčí renty. Na vše přišel až v roce 1911 poručník obou dětí Joseph Mayrhofer. Po vyrovnání se Adolf zavdal, že se svou sestrou už nikdy nepromluví. Propast mezi sourozenci se prohloubila natolik, že dlouhých 12 let nepřišli do styku. Změnilo se to až s Hitlerovou postupně nabývající mocí.

Bratr ji připravil o identitu

Po prvním znovushledání v Mnichově se Paula dozvěděla o bratrově nebývalé popularitě. Svým charismatem a vedoucí pozicí v NSDAP si získal obrovské množství následovatelů, byl bohatý a mocný. V Paule svitla naděje, že „nový“ Adolf bude chtít změnit ledový vztah mezi nimi a dokonce jí finančně pomůže; měla stálou práci jako sekretářka Spolkové pojišťovny, s penězi ovšem vycházela jen tak tak. Bratr ji sice přivítal s otevřenou náručí, vytoužené lásky ani pomoci se ale nedočkala. Od té doby do roku 1930 se vídali velmi sporadicky.

Čím více sílila Adolfova moc, tím více to poznamenávalo Paulu. Začátkem 30. let byla vyhozena z práce. Vedení se totiž nelíbilo, kdo je její bratr. Malé úspory a zoufalost donutily Paulu napsat bratrovi a požádat ho o pomoc a ten, k jejímu velkému překvapení, požadavku vyhověl.

Do roku 1938 jí měsíčně posílal 250 marek, rok před začátkem války rentu zdvojnásobil. Jeho štědrost ovšem měla stinnou stránku. Na zimní olympiádě v Garmischi roku 1936 Paula ztratila vlastní identitu. Mocný bratr jí nařídil, aby se vzdala svého jména a žila v anonymitě jako Paula Wolfová. Nezbývalo jí nic jiného, než Adolfa poslechnout.

Do konce života Adolfa bránila

Do Hitlerovy smrti se sešli ještě několikrát. Jejich vztah se i přes nařízenou změnu identity zlepšil, během let Hitler své sestře posílal pohlednice i dary, měsíční renta nikdy nepřišla pozdě. V dubnu 1945 odvedl Paulu i nevlastní sestru Angelu do bezpečí stranického hotelu v Bavorsku. Obě ženy tam strávily poslední dny druhé světové války.

Bratrova smrt Paulu velice zarmoutila. Své ztracené jméno si vzala zpátky a pyšnila se jím. Ve svých výpovědích proti Adolfovi neužila křivého slova a naopak ho bránila: ,,Byl jenom pěšákem na šachovnici mocných.“ Až do svých posledních dnů nedokázala přijmout fakt, že se z bratra stal diktátor, který mohl za smrt více než 65 milionů lidí.

Akční letáky