Paul Dienach byl v roce 1921, kdy se celý jeho příběh začal odvíjet, docela obyčejným vzdělaným člověkem, profesorem bez velkého zájmu o společenský život. Jeho další osud ale poznamenala těžká choroba, zánět mozkových blan, která nejenže jej upoutala na dlouhé měsíce na lůžku, ale navíc se dostal do hlubokého komatu.
Od smrti zpět k životu
Lékaři mu nedávali velké naděje na uzdravení a dokonce ani na život. To trvalo celý rok, až nakonec přišel nečekaný zvrat. Pacient se začal jako zázrakem uzdravovat a vracet do života.
Radost z lékařského úspěchu se u Paula ale střídala s vědomím, že ví mnohem víc, než jeho současníci. Zároveň se ale obával hovořit o tom, co se mu přihodilo v době, kdy ležel bezvládně na lůžku a pro všechny ostatní se jevil téměř bez známek života
Cestovatel časem
Podle jeho pozdějšího svědectví se právě v té době jeho mysl přenesla o dva tisíce let dále do budoucnosti, konkrétně do roku 3906, kde si “vypůjčila” tělo muže jménem Andrew Northman. Ani on na tom nebyl právě nejlépe, když po nehodě (stejně jako Dienach o v roce 1921) upadl do kómatu.
Také Northmana se podařilo budoucím lékařům přivést zpátky k životu, ale tomu, co říkal, nikdo nerozuměl. Začal mluvit cizím a k tomu ještě zjevně starodávným jazykem.
Moudrost našich potomků
Zdá se, že lidé v dalších tisíciletích budou mnohem chápavější, než jsou naše generace. Podle Paula totiž příští lidé dospěli ke správnému závěru, že v Northanově těle sídlí cizí vědomí. Rozhodli se proto poučit duši z minulosti o tom, co se mezi jejím a jejich časem na světě stalo. Žádnou velkou radost bychom z toho ale mít neměli, alespoň ne my, kteří žijeme v 21. století…
Co věděl věštec o nás?
Už naše doba byla pro Dienacha vlastně poměrně vzdálenou budoucností – vždyť svůj vlastní život žil před sto lety. Jak by tedy mohl tušit, co nás dnes bude trápit? A přitom to vystihl docela přesně. Co tedy tvrdil o naší době?
Podle jeho později objevených zápisků má být právě 21. století dobou obecného úpadku, a to jak kulturního, tak intelektuálního. Tvrdil take, že se u lidí rozšíří psychické problémy a na planetě nás bude žít tolik, že nastanou také problémy vinou přelidnění.
Ze své cesty časem přinesl také zprávy o znečištění ovzudší, válkách, hladomoru nebo o vládách, které se budou snažit podmanit si vůli lidí silou. Zkrátka, není nám ani našim dětem podle jeho vize co závidět.
Na Mars! Na chvíli...
Na druhou stranu těm, kteří se upínají ke kolonizaci dalších planet naší sluneční soustavy, přinesl Paul Dienach z budoucnosti celkem dobrou zprávu. I když my se na Mars podle jeho vize ještě nepodíváme, naši potomci za dvě stě let se o to pokusí.
Proč půjde jen o pokus? I když se tisíce lidí v roce 2204 na Mars přemístí, po pouhých jedenašedesáti pozemských letech je prý stihne velká katastrofa, která tenhle projekt dočasně přeruší.
Strašlivá ničivá válka
Přes všechny problémy, které Paul Dienach poměrně přesně viděl, se ale nyní máme ještě velmi dobře, oproti tomu, co podle jeho předpovědi čeká budoucí generace po roce 2309, kdy má začít devadesát let trvající krutá válka. Jen málokdo z ní vyjde živý a ti, kteří se dočkají jejího konce, budou muset budovat lidské společenství doslova od základů.
Pozitiva a jistoty - snad
Od té doby by ale mělo jít všechno už k lepšímu, a to díky prozíravému globálnímu parlamentu. Lidé se také více obrátí sami do sebe a ke svým myšlenkám, což jim pomůže otevřít svoji mysl natolik, že pro ně nebudou podobné věštecké kousky tak velkým problémem, jako pro současného člověka.
Svět bez politiků
Čtyřiadvacáté století pak má podle Dienacha přinést opravdový zvrat, který by mnozí určitě uvítali již nyní. Globální vláda, která by měla v té době vést sjednocený svět, nebude složená z politiků, ale vědců nebo humanitárích pracovníků. Je možné, aby se tito lidé postupem času znovu neproměnili díky svým funkcím v docela obyčejné politiky?
Uvidíme – tedy my ne, ale naši vzdálení potomci možná ano. Budou to ti stejní lidé, kteří podle tohoto cestovatele časem zmoudří, přestanou se živit masem, znečišťovat přírodu, týrat zvířata nebo používat fosilní paliva.
Ráj, nebo spíš peklo?
A pokud bychom se spolu s Paulem Dienachem podívali ještě o něco dále do budoucnosti, viděli bychom už telepatickou komunikaci, která v podstatě zabrání jakýmkoliv podvodům a neodhaleným postranním nápadům.
I když to zní krásně, chtěl by někdo z náš žít s vědomím, že každou naši myšlenku může znát kdokoliv z dalších lidí? Buďme rádi, že žijeme teď a tady, mohlo by to být ještě mnohem horší…