Geniální herec
Pavel Landovský se narodil 11. září 1939 v Havlíčkově Brodě. Jako malý kluk něměl sebemenší touhu stát se hercem. Ta přišla až na prahu dospělosti.
Tehdy se Landovský jako vyučený nástrojař marně hlásil na DAMU, kam ho ani na počtvrté nevzali. Přesto to budoucího herce neodradilo, aby se splnil svůj sen.
Landovský byl součástí šumperského, klatovského a pardubického divadla. Nakonec dostal nabídku od pražského Činoherního klubu, kde působil dlouhých deset let jako příležitostný dramatik.
Pavel Landovský byl jedním ze signatářů Charty 77, který po jejím podepsání odešel do emigrace. V Rakousku zůstal až do sametové revoluce v roce 1989.
Pak se rozhodl k návratu do rodné země. Vidět jste ho mohli v mnoha úspěšných českých filmech. Za zmínku stojí např. film Ostře sledované vlaky, který v roce 1966 natočil režisér Jiří Menzel.
Usmrtil několik lidí
Landovský si zahrál také ve filmu režiséra Františka Vláčila z roku 1967, Markéta Lazarová nebo ve filmu Františka Filipovského z roku 1969, Utrpení mladého Boháčka. Vyhledávaným hercem byl také v 70. letech minulého století.
Pavel Landovský o Chartě 77:
Tehdy natočil filmy jako Nezvaný host či Slaměný klobouk. Jeho nejvýznamější rolí byl však až film z roku 1992, režiséra Zdenka Sirového, Černí baroni. Zde Landovský ztvárnil majora Halušku, kterému všichni přezdívali Terazky.
Natáčení filmů se Landovský nebránil ani v pokročilém věku, kdy ztvárnil role ve filmech Kousek nebe z roku 2005, režiséra Petra Nikolaeva, Vratné láhve z roku 2007, režiséra Jana Svěráka nebo Chyťte doktora, režiséra Martina Dolenského.
Ačkoliv neměl herecké vzdělání a vystudoval obor na hony vzdálený této profesi, jako herec prokázal nejednou velké množství talentu. Landovského nenapodobitelný charakter a mnohdy svérázný projev ho rychle katapultovali mezi nejlepší herce české kinematografie.
Přesto se za drsnou tváří a rychlou vyřídilkou schovávala bolest, kterou si herec nesl z dětství. Jako malý devítiletý kluk zabil několik nacistických vojáků.
Stalo se tak v roce 1945. Landovského tehdy pozval jeden ruský voják na obhlídku kulometného hnízda, když v tom se z místního lesíku vyrojilo asi patnáct nacistů. Landovský dostal do ruky kulomet a musel střílet. Z hrůzného činu se nikdy nevzpamatoval a nesl si z něj celoživotní trauma. Pavel Landovský zemřel 10. října 2014 v Kytíně.
