Pavel Oliva, původním jménem Pavel Ohrenstein, přicestoval ve svých 20 letech z Terezína do Osvětimi v prosinci 1943. Zpočátku nosil kameny na dláždění bahnitých cest, později byl přidělen ke komandu Kanalreiniger, které kopalo a čistilo úzké táborové kanály. Nebyla to práce voňavá, ale měla velkou výhodu: mezi splašky se objevovaly i zbytky z kuchyně, jimiž si vyhladovělí vězni s vděčností obohacovali stravu.
"Vězni tam mnoho stolice neměli, byla téměř vodová," vysvětlil Oliva v dokumentu Příběhy 20. století. Nalezené zbytky jídla i třeba bramborové slupky očistil a směňoval je za kousky ztvrdlého chleba.
V létě 1944 provedl lékař Mengele selekci práceschopných mužů, kterých bylo potřeba v německých továrnách bombardovaných Spojenci. Pavel Oliva napoprvé neprošel; vytušil přitom, že zamítnutí vězni půjdou do plynových komor, a tak to zkusil ještě jednou. "Snažil jsem se napřímit a vypadat zdravě. Tentokrát mě Mengele nechal projít," vyprávěl Oliva.
Na továrnu Schwarzheide i přilehlý pracovní tábor pravidelně dopadaly spojenecké bomby, které často zasáhly i vězně. "My jsme vůbec nesměli jít do krytu... Lehali jsme si na podlahu a na hlavu si dávali plechové misky od jídla, jako by to byly helmy," popsal pamětník.
Poté, co ho dozorce ve vzteku několikrát udeřil do hlavy, skončil Oliva na nemocničním bloku. Lékař u něj navíc zjistil tuberkulózu. V baráku naštěstí sloužil také Jiří Lom, Pavlův kamarád ze studií. Diky němu se Oliva nedostal spolu s nemocnými do vyhlazovacího tábora, ale byl označen za zdravého a práceschopného.
Z celého příbuzenstva přežila válku kromě Pavla jen rodina jeho strýce. U něho se Pavel po návratu z Německa ubytoval a dokončil si vzdělání. Stal se mezinárodně uznávaným filologem, napsal tři desítky knih o starověkém Řecku a Římu, včetně učebnic a encyklopedií. Loni v listopadu oslavil 96. narozeniny.
