Je konec 60. let, pražské jaro je za rohem. V Praze v Košířích žijí v jedné vilce dvě rodiny, Šebkova a Krausova. Tyto na první pohled zcela odlišné rodiny mají ale mnoho společného. 

Šebkovi, kde vládne tvrdou rukou tatínek. Ten na nástěnce nestrpí žádnou hnusnou máničku a s oddaností se pravidelně stará o to, aby na ní byl týdenní jídelníček a těší se, až tuto zábavnou funkci svěří svému synovi. Šebek má s věrnou manželkou dvě děti, Michala a Uzlinku. Michal trpí jako každý správný puberťák, jeho největším trápením je ovšem nenaplněná láska k sousedce Jindřišce

Kožené boty z Ameriky, těžítko a zakázané filmy

Jindřiška Krausová je krásná mladá dáma, jenomže je dcerou zarytého antikomunisty a válečného veterána Jindřicha Krause. Oproti tomu starý Šebek je věčným obdivovatelem různých socialistických vynálezů, jako například nerozbitných plastových skleniček z Polska. 

Tato láska je tedy už od začátku určena k záhubě, co víc, Jindřišky srdce patří někomu jinému. Tím někým je hezoun Elien, který má rodiče v Americe, což z něj dělá ještě „víc cool týpka“. A aby toho nebylo málo, nosí kožené boty a promítá zakázané filmy. 

Kromě těchto dvou linií sledujeme také osudy sestry paní Krausové. Učitelka Eva se snaží zoufale najít nového tatínka pro svého syna Péťu. Její pokusy jsou ovšem více než komické, tedy alespoň pro diváka. Nebohá Eva, která zatouží po lásce, se dočká pouze vyznání v podobě těžítka. 

Nejúspěšnější film dlouho ležel v hlubinách České televize

Tento snímek získal řadu ocenění, ke kterým patří i tři Čeští lvi. První za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli v podání Jiřího Kodeta, za filmový plakát od grafického designéra Aleše Najbrta a poslední za divácky nejúspěšnější český film. 

Samotný film přitom vůbec nemusel vzniknout. Netýkalo se to ani natáčení, ale už se scénářem Petr Jarchovský a Jan Hřebejk málem nepochodili. Nejprve se marně ucházeli o grant, načež celý projekt dlouho ležel někde v hlubinách České televize.

Oba dva autoři scénáře už pomalu přestávali věřit, že se film vůbec kdy natočí. Naštěstí se do celé věci vložil producent Ondřej Trojan a také Hřebejkovy další projekty jako bakalářské povídky Okno, Dobrá zpráva a Past. Ty dokázaly přesvědčit potřebné lidi v České televizi, že se film natočí. A český divák může děkovat osudu, že se tak stalo, jinak by byl připraven o skutečný kinematografický skvost, který je dnes stálicí na obrazovkách hlavně o Vánocích a jehož hlášky znají diváci napříč generacemi. 

Na úvodní fotografii můžete vidět právě ony děti po pětadvaceti letech od natáčení. Někteří u kumštu zůstali, pro některé to byla první a zároveň poslední filmová štace. Nicméně ačkoliv se někteří z nich herectví nevěnují, účast na filmu Pelíšky už jim nikdo neodpáře. 

Poznáte je všechny? 

Zdroje: fdb.cz, cs.wikipedia.org